Psalm 89 | Menge Bibel

1 Ein Lehrgedicht von Ethan, dem Esrahiten.

2 Die Gnadenerweise des HERRN will ich allzeit besingen, bis zum fernsten Geschlecht deine Treue laut verkünden.

3 Denn du, Herr, hast verheißen: »Auf ewig soll der Gnadenbund aufgebaut sein« - fest wie den Himmel hast du deine Treue gegründet –:

4 »Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten, habe David, meinem Knecht, geschworen:

5 ›Deinem Geschlecht will ich ewige Dauer verleihen und aufbaun deinen Thron für alle Zeiten.‹« SELA.

6 Da priesen die Himmel deine Wundertat, o HERR, dazu deine Treue in der Versammlung der Heiligen*.

7 Denn wer in der Wolkenhöhe kommt dem HERRN gleich, ist dem HERRN vergleichbar unter den Gottessöhnen*,

8 dem Gott, der gefürchtet ist im Kreise der Heiligen und furchtbar über alle um ihn her?

9 HERR, du Gott der Heerscharen, wer ist dir gleich? Stark bist du, HERR, und deine Treue ist rings um dich her.

10 Du herrschest über das Ungestüm des Meeres: erheben sich seine Wogen – du besänftigst sie.

11 Du hast Rahab zermalmt wie einen Durchbohrten, deine Feinde mit deinem starken Arm zerstreut.

12 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde, der Erdkreis und seine Fülle – du hast sie gegründet;

13 Norden und Süden – du hast sie geschaffen, der Thabor und Hermon bejubeln deinen Namen.

14 Du hast einen Arm voll Heldenkraft: stark ist deine Hand, deine Rechte hoch erhoben.

15 Gerechtigkeit und Recht sind deines Thrones Stützen, Gnade und Treue gehen vor dir her.

16 Wohl dem Volk, das zu jubeln versteht, das, o HERR, im Licht deines Angesichts wandelt:

17 ob deinem Namen frohlocken sie allezeit, ob deiner Gerechtigkeit sind sie hochgemut.

18 Denn du bist ihr Ruhm und ihre Stärke, und durch deine Gnade ragt hoch unser Horn;

19 denn dem HERRN gehört unser Schild und dem Heiligen Israels unser König.

20 Damals (V.3-4) hast du in einem Gesicht zu deinem Frommen gesprochen: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten über das Volk erhöht:

21 ich habe David als meinen Knecht gefunden, mit meinem heiligen Öl ihn gesalbt,

22 damit meine Hand beständig mit ihm sei und mein Arm ihm Stärke verleihe.

23 Kein Feind soll ihn überlisten und kein Ruchloser ihn überwältigen;

24 nein, seine Gegner will ich vor ihm zerschmettern, und die ihn hassen, will ich niederschlagen.

25 Doch mit ihm soll meine Treue und Gnade sein, durch meinen Namen soll sein Horn hoch ragen;

26 ich will das Meer unter seine Hand tun und seine Rechte auf die Ströme legen.

27 Er soll zu mir rufen: ›Mein Vater bist du, mein Gott und der Fels meines Heils!‹

28 So will auch ich ihn zum Erstgeborenen* machen, zum höchsten unter den Königen der Erde.

29 Für immer will ich ihm meine Gnade bewahren, und mein Bund soll fest ihm bleiben;

30 für immer will ich sein Geschlecht erhalten und seinen Thron, solange der Himmel steht.

31 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Rechten wandeln,

32 wenn sie meine Satzungen entweihen und meine Gebote nicht beachten:

33 so werde ich zwar mit der Rute ihren Abfall strafen und ihre Übertretung mit Schlägen,

34 doch meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nimmer verleugnen;

35 ich werde meinen Bund nicht entweihen* und den Ausspruch meiner Lippen nicht ändern.

36 Ein für allemal hab’ ich bei meiner Heiligkeit geschworen - niemals werde ich David belügen –:

37 ›Sein Geschlecht soll ewig bestehn, sein Thron wie die Sonne vor mir,

38 wie der Mond soll für immer er bleiben‹: der Zeuge in Wolkenhöhen ist treu!« SELA.

39 Und dennoch hast du verworfen und verstoßen, hast Zorn gegen deinen Gesalbten betätigt;

40 du hast den Bund mit deinem Knecht gebrochen, seine Krone entweiht und zu Boden geschleudert;

41 all seine Mauern hast du eingerissen, seine festen Plätze in Trümmer gelegt.

42 Es plündern ihn alle, die des Weges ziehen, seinen Nachbarn ist er zum Spott geworden.

43 Du hast den Arm seiner Dränger hoch erhoben und all seine Feinde mit Freude erfüllt;

44 auch hast du rückwärts gewandt sein scharfes Schwert und im Krieg ihn nicht aufrecht gehalten (siegreich erhalten);

45 du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt;

46 du hast die Tage seiner Jugend verkürzt, hast ihn mit Schande bedeckt. SELA.

47 Bis wann, HERR, willst du dich ganz verbergen? Bis wann soll lodern wie Feuer dein Zorn?

48 Bedenke, wie kurz meine Lebenszeit ist, wie vergänglich du alle Menschenkinder geschaffen!

49 Wo ist ein Mensch, der leben bleibt und den Tod nicht sieht, seine Seele errettet vor des Totenreichs Macht?

50 Wo sind deine früheren Gnadenverheißungen, Allherr, die du David zugeschworen in deiner Treue?

51 Gedenke, Allherr, der Schmach deiner Knechte, daß ich tragen muß in meinem Busen den Hohn von all den vielen Völkern,

52 womit deine Feinde, o HERR, geschmäht uns haben, womit geschmäht sie haben die Fußstapfen* deines Gesalbten!

53 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit! Amen, ja Amen!

Public Domain

Český ekumenický překlad

O HOSPODINOVĚ MILOSRDENSTVÍ CHCI ZPÍVAT VĚČNĚ

1 Poučující, pro Étana Ezrachejského.

2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.

3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,

4 řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“ -Sela-

6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.

7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?

8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.

9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.

10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.

11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.

12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.

13 Ty jsi stvořil jih isever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.

14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.

15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.

16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.

17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,

18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.

19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.

20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.

21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.

22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.

23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.

24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.

25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.

26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.

27 On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘

28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.

29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.

30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.

31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,

32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,

33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,

34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,

35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.

36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?

37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,

38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“ -Sela-

39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.

40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.

41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.

42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.

43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.

44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.

45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.

46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. -Sela-

47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?

48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?

49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? - Sela-

50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?

51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.

52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!

53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.

© 2001 Česká biblická společnost