Psalm 44 | Menge Bibel

1 Dem Musikmeister; von den Korahiten (42,1) ein Lehrgedicht.

2 O Gott, mit eignen Ohren haben wir’s gehört, unsre Väter haben’s uns erzählt, was du Großes in ihren Tagen vollführt hast, in den Tagen der Vorzeit.

3 Du hast Heidenvölker mit deiner Hand vertrieben und sie an deren Stelle eingepflanzt; Völker hast du vernichtet, sie aber ausgebreitet.

4 Denn nicht mit ihrem Schwerte haben sie das Land gewonnen, und nicht ihr Arm hat ihnen den Sieg verschafft, nein, deine Rechte und dein Arm und deines Angesichts Licht, denn du hattest Gefallen an ihnen.

5 Nur du bist mein König, o Gott: entbiete Hilfe* für Jakob!

6 Mit dir stoßen wir unsre Bedränger nieder, mit deinem Namen zertreten wir unsre Gegner.

7 Denn nicht auf meinen Bogen verlasse ich mich, und nicht mein Schwert verschafft mir den Sieg;

8 nein, du gewährst uns Hilfe gegen unsre Bedränger und machst zuschanden, die uns hassen:

9 Gottes rühmen wir uns allezeit und preisen deinen Namen ewiglich. SELA.

10 Und doch hast du uns verstoßen und Schmach uns angetan und ziehst nicht mehr aus mit unsern Heeren;

11 du hast vor dem Feinde uns weichen lassen, und die uns hassen, haben sich Beute geholt;

12 du hast uns hingegeben wie Schafe zur Schlachtung und unter die Heiden uns zerstreut;

13 du hast dein Volk verkauft um ein Spottgeld und den Preis für sie gar niedrig angesetzt;

14 du hast uns unsern Nachbarn zum Hohn gemacht, zum Spott und Gelächter rings umher;

15 hast gemacht, daß den Heiden zum Sprichwort* wir dienen, daß den Kopf die Völker über uns schütteln.

16 Allzeit steht meine Schmach mir vor Augen, und die (Röte der) Scham bedeckt mir das Antlitz,

17 weil ich höre den lauten Hohn und die Lästerreden, weil den Feind und seine Rachgier ich sehn muß.

18 Dies alles hat uns getroffen, und wir hatten dich doch nicht vergessen und dem Bunde mit dir die Treue nicht gebrochen.

19 Unser Herz ist nicht von dir abgefallen und unser Schritt nicht abgewichen von deinem Pfade,

20 daß du zermalmt uns hast an der Stätte der Schakale und mit Todesnacht uns umlagert hältst.

21 Hätten wir unsres Gottes Namen vergessen und unsre Hände erhoben zu einem fremden Gott:

22 würde Gott das nicht entdecken? Er kennt ja des Herzens geheimste Gedanken.

23 Nein, um deinetwillen werden wir täglich gemordet und werden dem Schlachtvieh gleich geachtet.

24 Wach auf! Warum schläfst du, o Allherr? Erwache! Verwirf nicht für immer!

25 Warum verbirgst du dein Angesicht, denkst nicht an unser Elend und unsre Bedrängnis?

26 Ach, bis in den Staub ist unsre Seele gebeugt, unser Leib liegt da, am Erdboden klebend!

27 Steh auf, komm uns zu Hilfe und erlöse uns um deiner Gnade willen!

Public Domain

Český ekumenický překlad

BOŽE, NA VLASTNÍ UŠI JSME SLÝCHALI

1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.

2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.

3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.

4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.

5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.

6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.

7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;

8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.

9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela-

10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.

11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.

13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.

14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.

15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.

16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,

17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.

18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.

19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,

20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.

21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,

22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.

23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.

24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!

25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?

26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.

27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

© 2001 Česká biblická společnost