Psalm 18 | Menge Bibel

1 Dem Musikmeister; vom Knecht des Herrn, von David, der dieses Lied an den Herrn richtete zu der Zeit, als der Herr ihn aus der Hand aller seiner Feinde, auch aus der Gewalt Sauls errettet hatte. Er betete (damals) so:

2 Ich liebe dich, HERR, meine Stärke!

3 Der HERR ist mein Fels, meine Burg und mein Erretter, mein Gott ist mein Hort, bei dem ich Zuflucht suche, mein Schild und das Horn meines Heils, meine Feste.

4 Den Preiswürdigen rufe ich an, den HERRN: so werd’ ich von meinen Feinden errettet.

5 Die Wogen des Todes hatten mich umringt, und die Ströme des Unheils schreckten mich;

6 die Netze des Totenreichs umfingen mich schon, die Schlingen des Todes fielen über mich*.

7 In meiner Angst rief ich zum HERRN und schrie (um Hilfe) zu meinem Gott; da vernahm er in seinem Palast mein Rufen, und mein Notschrei drang ihm zu Ohren.

8 Da wankte und schwankte die Erde, und der Berge Grundfesten bebten, sie wankten hin und her, denn er war zornentbrannt.

9 Rauch stieg auf von seiner Nase, und fressendes Feuer drang aus seinem Munde, glühende Kohlen sprühten von ihm aus.

10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, Wolkennacht lag unter seinen Füßen;

11 er fuhr auf dem Cherub und flog daher und schoß herab auf den Fittichen des Sturms;

12 Finsternis machte er zu seiner Hülle, rings um sich her zu seinem Gezelt Regendunkel, dichtes Gewölk;

13 aus dem Glanz vor ihm her brachen durch seine Wolken Hagel und feurige Kohlen*.

14 Dann donnerte der HERR im Himmel, der Höchste ließ seine Stimme erschallen;

15 er schoß seine Pfeile ab und zerstreute sie*, schleuderte Blitze und schreckte sie*.

16 Da wurden sichtbar die Tiefen des Meeres und aufgedeckt die Grundfesten der Erde vor deinem Schelten, o HERR, vor dem Zornesschnauben deiner Nase.

17 Er streckte die Hand herab aus der Höhe, erfaßte mich, zog mich heraus aus den großen Fluten,

18 entriß mich meinem starken Feinde und meinen Widersachern, die zu stark mir waren.

19 Sie hatten mich überfallen an meinem Unglückstage; doch der HERR ward mir zur Stütze;

20 er führte mich heraus auf weiten Raum, riß mich heraus, weil er Wohlgefallen an mir hatte.

21 Der HERR hat mir gelohnt nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände mir vergolten;

22 denn ich habe eingehalten die Wege des HERRN und bin von meinem Gott nicht treulos abgefallen;

23 nein, alle seine Rechte haben mir vor Augen gestanden, und seine Gebote hab’ ich nicht von mir gewiesen.

24 So bin ich unsträflich vor ihm gewandelt und hab’ mich vor jeder Verschuldung gehütet;

25 drum hat mir der HERR vergolten nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände, die seinen Augen sichtbar war.

26 Gegen den Guten erweist du dich gütig, gegen den Redlichen zeigst du dich redlich,

27 gegen den Reinen erweist du dich rein, doch gegen den Falschen zeigst du dich enttäuschend;

28 denn du schaffst demütigen Leuten Hilfe, aber stolze Augen erniedrigst du.

29 Ja, du läßt meine Leuchte hell scheinen; der HERR, mein Gott, macht meine Finsternis licht.

30 Denn mit dir überrenne ich Feindesscharen, und mit meinem Gott überspringe ich Mauern.

31 Dieser Gott – sein Walten ist vollkommen; die Worte des HERRN sind lauter, ein Schild ist er allen, die zu ihm sich flüchten.

32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN und wer ein Fels als nur unser Gott?,

33 dieser Gott, der mit Kraft mich gegürtet und meinen Weg ohn’ Anstoß gemacht;

34 der mir Füße verliehen den Hirschen gleich und mich sicher auf Bergeshöhen gestellt;

35 der meine Hände streiten gelehrt, daß meine Arme den ehernen Bogen spannten.

36 Du reichtest mir deinen schützenden Schild, deine Rechte stützte mich, und deine Gnade machte mich groß.

37 Du schafftest weiten Raum meinen Schritten unter mir, und meine Knöchel wankten nicht.

38 Ich verfolgte meine Feinde, holte sie ein und kehrte nicht um, bis ich sie vernichtet;

39 ich zerschmetterte sie, daß sie nicht wieder aufstehn konnten: sie sanken unter meine Füße nieder.

40 Und du gürtetest mich mit Kraft zum Streit, beugtest unter mich alle, die sich gegen mich erhoben;

41 du triebst meine Feinde vor mir in die Flucht, und alle, die mich haßten, vernichtete ich:

42 sie schrien um Hilfe – doch da war kein Helfer – zum HERRN – doch er hörte sie nicht;

43 ich zermalmte sie wie Staub vor dem Winde, wie Kot auf den Gassen schüttete ich sie hin.

44 Du hast mich aus den Kämpfen für (mein) Volk errettet, mich zum Oberhaupt von Völkern* eingesetzt: Völker, die ich nicht kannte, dienen mir;

45 aufs bloße Wort gehorchen sie mir, die Söhne des Auslands huldigen mir;

46 die Söhne des Auslands sinken mutlos hin und kommen zitternd hervor aus ihren Schlössern.

47 Der HERR lebt: gepriesen sei mein Hort! und erhaben ist der Gott meines Heils,

48 der Gott, der mir Rache verliehen und die Völker unter meine Herrschaft gezwungen,

49 der von meinen grimmen Feinden mich gerettet und über meine Widersacher mich erhöht, von dem Mann der Gewalttat mich befreit hat!

50 Drum will ich dich preisen, HERR, unter den Völkern und deinem Namen lobsingen,

51 dir, der seinem Könige großes Heil verleiht und Gnade an seinem Gesalbten übt, an David und seinem Hause ewiglich!

Public Domain

Český ekumenický překlad

MILUJI TĚ VROUCNĚ, HOSPODINE, MOJE SÍLO

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.

2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.

3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!

4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.

5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,

6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.

7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.

8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.

9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.

10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.

11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.

12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.

13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.

14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.

15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.

16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.

17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.

18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.

19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,

20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.

21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,

22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.

23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení.

24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti.

25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu.

26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,

27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.

28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči.

29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.

30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,

31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.

32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!

33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou,

34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,

35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.

36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.

37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.

38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.

39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou.

40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.

41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.

42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.

43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic.

44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.

45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně.

46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.

47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!

48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje.

49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.

50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.

51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

© 2001 Česká biblická společnost