1.Mose 9 | Menge Bibel

1 Dann segnete Gott Noah und seine Söhne mit folgenden Worten: »Seid fruchtbar und mehret euch und füllet die Erde.

2 Die Furcht und der Schrecken vor euch soll auf allem Getier der Erde liegen und auf allen Vögeln des Himmels! Alles, was sich auf dem Erdboden* regt, auch alle Fische des Meeres: in eure Gewalt sind sie gegeben.

3 Alles, was sich regt und was da lebt, soll euch zur Nahrung dienen: wie (einstmals) die grünenden Pflanzen, so weise ich euch (jetzt) alles zu.

4 Nur Fleisch, das noch seine Seele*, nämlich sein Blut, in sich hat, dürft ihr nicht essen.

5 Jedoch euer eigenes Blut, um wessen Leben es sich auch bei euch handle, will ich rächen; an jedem Tiere will ich es rächen; und auch an jedem Menschen, an euch untereinander, will ich das Leben jedes Menschen rächen:

6 Wer Menschenblut vergießt, dessen Blut soll wieder durch Menschen vergossen werden; denn nach seinem Bilde hat Gott den Menschen geschaffen.

7 Ihr aber – seid fruchtbar und mehret euch, wimmelt* auf der Erde und werdet zahlreich auf ihr!«

8 Weiter sagte Gott zu Noah und seinen Söhnen, die bei ihm waren, folgendes:

9 »Ich will (jetzt) einen Bund mit euch aufrichten* und mit eurer Nachkommenschaft, die nach euch sein wird,

10 auch mit allen lebenden Wesen, die bei euch sind, mit den Vögeln, den zahmen und allen wilden Tieren, die bei euch sind, nämlich mit allen denen, die aus der Arche herausgegangen sind, mit allem Getier der Erde.

11 Ich schließe also meinen Bund mit euch dahin, daß hinfort niemals wieder alle lebenden Geschöpfe durch das Wasser einer Sintflut vertilgt werden sollen und daß niemals wieder eine Sintflut eintreten soll, um die Erde zu verheeren!«

12 Dann fuhr Gott fort: »Dies soll das Zeichen des Bundes sein, den ich zwischen mir und euch und allen lebenden Wesen, die bei euch sind, auf ewige Zeiten festsetze:

13 meinen Bogen stelle ich in die Wolken; der soll das Zeichen des Bundes zwischen mir und der Erde sein!

14 Wenn ich hinfort Gewölk über der Erde sammle und der Bogen in den Wolken sichtbar wird,

15 dann will ich meines Bundes gedenken, der zwischen mir und euch und allen lebenden Wesen jeglicher Fleischesart besteht; und das Wasser soll niemals wieder zu einer Sintflut werden, um alle lebenden Geschöpfe zu vertilgen.

16 Nein, wenn der Bogen in den Wolken steht, so will ich ihn anschauen, um des ewigen Bundes zwischen Gott und allen lebenden Wesen von jeglicher Fleischesart, die auf der Erde ist, zu gedenken.«

17 Und Gott schloß mit den Worten an Noah: »Dies ist das Zeichen des Bundes, den ich zwischen mir und allen lebenden Wesen auf der Erde aufgerichtet* habe.«

18 Die Söhne Noahs, die aus der Arche gingen, waren Sem, Ham und Japheth; Ham aber ist der Vater Kanaans.

19 Diese drei waren die Söhne Noahs, und von diesen aus ist die ganze Erde bevölkert worden*.

20 Noah aber wurde nun ein Landmann und legte auch einen Weinberg an.

21 Als er dann aber von dem Weine trank, wurde er trunken und lag entblößt in seinem Zelt.

22 Als nun Ham, der Vater Kanaans, seinen Vater entblößt hatte daliegen sehen, erzählte er es seinen beiden Brüdern draußen.

23 Da nahmen Sem und Japheth das Obergewand (ihres Vaters), legten es beide gemeinsam auf ihre Schultern, traten rückwärts hinzu und bedeckten ihren entblößten Vater damit; ihr Gesicht aber war dabei abgewandt, so daß sie die Blöße ihres Vaters nicht sahen.

24 Als nun Noah von seinem Rausch erwachte und erfuhr, wie sein jüngster Sohn sich gegen ihn benommen hatte,

25 rief er aus: »Verflucht sei Kanaan! Der niedrigste Knecht soll er seinen Brüdern sein!«

26 Dann fuhr er fort: »Gepriesen sei der HERR, der Gott Sems! Kanaan aber soll sein Knecht sein!

27 Weiten Raum schaffe Gott dem Japheth, und er wohne in den Zelten Sems! Kanaan aber soll sein Knecht sein!«

28 Nach der Sintflut lebte Noah noch dreihundertfünfzig Jahre;

29 demnach betrug die ganze Lebenszeit Noahs neunhundertundfünfzig Jahre; dann starb er.

Public Domain

Český ekumenický překlad

— Zabezpečení života - Bůh člověku žehná. Vydává mu za pokrm i živé tvorstvo. K ochraně lidského života vyhlašuje trest smrti.

1 Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.

2 Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou.

3 Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.

4 Jen maso oživené krví nesmíte jíst.

5 A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

6 Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.

7 Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“

— Smlouva a její znamení - Bůh uzavírá smlouvu s člověkem i se vším stvořením. Zpečeťuje ji znamením duhy.

8 Bůh řekl Noemu a jeho synům:

9 „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem

10 i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře.

11 Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“

12 Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků:

13 Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

14 Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

15 rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.

16 Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“

17 Řekl pak Bůh Noemu: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“

— Prokletí a požehnání - Lidstvo se rozdělilo podle tří synů Noeho. Cesta Chámova je prokleta, cesta Šémova je požehnána i pro Jefeta.

18 Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.

19 Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.

20 I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.

21 Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.

22 Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.

23 Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.

24 Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,

25 řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“

26 Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!

27 Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“

28 Po potopě žil Noe tři sta padesát let.

29 Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

© 2001 Česká biblická společnost