Richter 21 | Český ekumenický překlad

Pomoc pro zbytky Benjamínců - Pozůstalým je umožněno získat manželky z Jábeše v Gileádu a ze Šíla.

1 Izraelští muži přísahali v Mispě takto: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci.“ 2 I přišel lid do Bét-elu a seděli tam před Bohem až do večera za hlasitého nářku a velmi usedavého pláče. 3 Volali: „Hospodine, Bože Izraele, proč se v Izraeli stalo, aby byl dnes odečten od Izraele jeden kmen?“ 4 Nazítří za časného jitra tam lid zbudoval oltář a obětovali oběti zápalné a pokojné. 5 Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti. 6 Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen. 7 Jak to uděláme se zbývajícími Benjamínci, aby dostali ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženu žádnou ze svých dcer.“ 8 Proto se tázali: „Je někdo z izraelských kmenů, který se nedostavil k Hospodinu do Mispy?“ A hle: Z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo. 9 Byl přepočítán lid a skutečně tam nebyl nikdo z obyvatelů Jábeše v Gileádu. 10 Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti. 11 Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“ 12 Mezi obyvateli Jábeše v Gileádu se našlo čtyři sta dívek, panen, které dosud muže nepoznaly a s mužem neobcovaly. Přivedli je do tábora v Šílu, jež je v kenaanské zemi. 13 Celá pospolitost pak vyslala mluvčí k Benjamínovcům, kteří byli na skalisku Rimónu, aby jim vyhlásili pokoj. 14 Tak se toho času Benjamín vrátil. Dali jim ženy, které ponechali naživu z žen z Jábeše v Gileádu, ale nebylo jich pro ně dost. 15 Lid Benjamína litoval, neboť Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu. 16 Stařešinové pospolitosti se tázali: „Co uděláme se zbývajícími, aby dostali ženy, když ženy benjamínské byly vyhubeny?“ 17 Řekli: „Vlastnictví získané uprchlíky bude Benjamínovo, aby nebyl vyhlazen kmen z Izraele. 18 My však jim nemůžeme dát za ženy své dcery.“ Izraelci se totiž zapřísahali: „Buď proklet, kdo by dal ženu Benjamínovi!“ 19 Pak řekli: „Hle, rok co rok bývá Hospodinova slavnost v Šílu, které je severně od Bét-elu, východně od silnice vystupující z Bét-elu do Šekemu a jižně od Lebóny.“ 20 Benjamínovcům přikázali: „Skryjte se ve vinicích jako zálohy. 21 Jak uvidíte, že šíloské dcery vycházejí v průvodu k tanečním rejům, vyrazte z vinic a uchvaťte si každý ženu ze šíloských dcer. Pak odejděte do benjamínské země. 22 Kdyby přišli jejich otcové nebo bratři a chtěli před námi vést spor, řekneme jim: Smilujte se nad nimi kvůli nám. Nevzali jsme v boji ženu pro každého. Vy jste jim je přece nedali, abyste se teď provinili.“ 23 Benjamínovci to tak udělali a unesli si ženy podle svého počtu z tančících dívek, které uloupili. Pak odešli a vrátili se do svého dědictví, vystavěli města a usadili se v nich. 24 Toho času se odtamtud rozešli též Izraelci, každý ke svému kmeni a ke své čeledi, každý odešel do svého dědictví. 25 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.