Jesus Sirach 38 | Český ekumenický překlad

Lékař a nemoc

1 Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin. 2 Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary. 3 Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv. 4 Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká. 5 Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla? 6 On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky. 7 Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék, 8 aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále jeho pokoj. 9 Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví. 10 Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu. 11 Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý, jak jen můžeš. 12 Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když ho potřebuješ; 13 někdy je úspěch v jejich rukou. 14 Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života. 15 Kdo hřeší před tím, kdo je jeho tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.

Zármutek

16 Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb. 17 V hořkém pláči a úpěnlivém nářku zachovávej dny smutku, jak se sluší, jeden den nebo dva, aby tě nepomlouvali, a pak se dej potěšit v zármutku. 18 Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu. 19 Přijde-li neštěstí, zármutek časem přejde, ale životní úděl chudáka nepřestává deptat srdce. 20 Své srdce nevydávej na pospas zármutku, zažeň jej tím, že si pomyslíš na svůj vlastní konec. 21 Nezapomeň, že cesta nevede zpět, mrtvému nepomůžeš a sobě jen uškodíš. 22 Pamatuj: „Jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou, nade mnou včera, nad tebou dnes.“ 23 Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá i vzpomínka na něho, nech se brzy potěšit, když jeho duch odešel.

Chvála dobrého písaře

24 Moudrost písaře roste ve volné chvíli klidu, a kdo je ušetřen starostí, může se věnovat moudrosti. 25 Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích. 26 Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic. 27 Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili. 28 Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil. 29 Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom, aby jeho výrobků byl dostatek. 30 Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec. 31 Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná. 32 Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách. 33 Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají. 34 Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne.