Jesus Sirach 27 | Český ekumenický překlad

1 Mnozí zhřešili z prospěchářství; kdo hledí rozhojnit majetek, bude dělat, že nevidí nuzného. 2 Do spár mezi kameny se vrazí kolík a mezi prodej a koupi se vetře nepoctivost. 3 Nebude-li se kdo pevně držet bázně před Hospodinem, jeho dům se rychle zřítí. 4 Prosívá-li se sítem, zůstává v něm smetí; tak se ukáže špína člověka, když se s ním promluví. 5 Pec prověří hrnčířovu nádobu a člověk je vyzkoušen v rozhovoru. 6 Na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce. 7 Nechval člověka, dokud s ním nepromluvíš; tak se totiž zkoušejí lidé. 8 Budeš-li usilovně hledat spravedlnost, dosáhneš jí, oblékneš ji jako čestné roucho. 9 Ptáci si usedají k odpočinku při sobě rovných a pravda se druží s těmi, kdo o ni usilují. 10 Lev číhá na kořist a hřích na ty, kdo páchají bezpráví. 11 Ve vyprávění zbožného je stálá moudrost, ale pošetilý je měnlivý jako měsíc. 12 Mezi nerozumnými šetři svým časem, mezi přemýšlivými prodlévej bez přestání. 13 Vyprávění hlupáků budí ošklivost, smějí se v hříšné prostopášnosti. 14 Při řeči toho, kdo se rád zapřísahává, vstanou vlasy, a hádky takových lidí nutí zacpat si uši. 15 Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky. 16 Kdo vyzrazuje tajemství, ztrácí důvěru, nenajde pro sebe přítele. 17 Měj rád svého přítele a buď mu věrný, jestliže jsi však vyzradil jeho tajemství, nevyhledávej ho. 18 Neboť jako ztratil člověk svého mrtvého, tak jsi ztratil přátelství svého bližního. 19 Jako bys vypustil z ruky ptáka, tak jsi přišel o bližního, a už ho nechytíš. 20 Nepouštěj se za ním, je už daleko, unikl jako gazela z pasti. 21 Ránu je možno ovázat, urážky prominout, avšak kdo vyzradil tajemství, nemá v co doufat. 22 Kdo mhouří oči, kuje něco zlého, nikdo ho od toho neodvrátí. 23 Do očí ti hovoří sladce, velice obdivuje tvou řeč, ale když později o tobě hovoří, obrátí a tvá slova překrucuje k tvému pohanění. 24 Nenávidím mnoho věcí, ale nic do té míry jako jeho, také Hospodin ho bude nenávidět. 25 Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe. 26 Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí. 27 Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo. 28 Posmívání a urážky vyznačují pyšného, trest na něho číhá jako lev. 29 Chytí se do osidla ti, kdo se radují z pádu zbožných, bolest je umoří, dříve než zemřou.

Odpuštění a sváry

30 Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.