Jesus Sirach 20 | Český ekumenický překlad

Kárání a mlčení

1 Je výtka vyřčená v nepravý čas, a je mlčení, v němž se projeví rozumnost člověka. 2 Oč lepší je někomu domlouvat než se na něho osopit. 3 Kdo se přizná, ochrání se před zneuctěním. 4 Jako kleštěnec, který by chtěl zbavit dívku panenství, tak dopadne ten, kdo právo prosazuje násilím. 5 Někdo mlčí, a je shledán moudrým, jiný je nenáviděn pro svou upovídanost. 6 Někdo mlčí, protože nenachází odpověď, a jiný mlčí, protože zná vhodný čas. 7 Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas. 8 Kdo je upovídaný, vyslouží si opovržení, kdo zneužívá moc, vzbudí nenávist.

Nepochopitelnosti

9 Někdo dochází úspěchu v neštěstí, někomu je zisk ke škodě. 10 Za svou štědrost nesklidí vždy dárce vděk, jindy přinese dar dvojnásobnou odměnu. 11 Honba za slávou přivodí někdy ponížení, někdo však z pokoření pozdvihne hlavu. 12 Někdo kupuje mnoho za málo, jiný to zaplatí sedminásobně. 13 Moudrý si získá oblibu málo slovy, kdežto hlupáci nadarmo plýtvají zdvořilostmi. 14 Dar od pošetilce ti nepřinese užitek, vždyť on má velké oči: 15 daruje málo a mnoho o tom namluví, bude svá ústa otvírat jako vyvolavač; dnes půjčí, a zítra bude žádat zpět. Takový člověk je odporný. 16 Hlupák bude říkat: „Nemám přítele, ba ani vděk za svoje dobrodiní. 17 Kdo jedí můj chléb, zle o mně mluví.“ Kolikrát a jak mnozí se takovému vysmějí.

Zneužívání jazyka

18 Je lépe uklouznout na dláždění nežli jazykem, k pádu zlých dochází naráz. 19 Nevychovanec je jako slovo nevhod vyřčené; bude stále v ústech pošetilců. 20 Podobenství z úst hlupáka se nesetká s ohlasem, protože je pověděl v nepravý čas. 21 Někomu brání chudoba, aby hřešil, ale bude mít klid a nebude trápen výčitkami. 22 Někdo ničí sám sebe ze studu před lidmi, i před pošetilcem se bude ničit. 23 Někdo ze studu příteli něco slíbí a zbytečně si z něho udělá nepřítele. 24 Lež je hanebná poskvrna člověka, bude stále v ústech nepoctivých lidí. 25 Lepší je zloděj, než kdo soustavně lže, dědictvím obou však bude záhuba. 26 Lhář je zvyklý na hanbu a ostuda na něm lpí stále. 27 Moudrý se dostává svými sliby do popředí a rozumný muž se líbí velmožům. 28 Kdo obdělává půdu, navršuje svůj stoh, a kdo se líbí velmožům, dosáhne odpuštění nepravosti. 29 Pohostinnost a dary zaslepují oči moudrých a jako uzda v ústech umlčují káravá slova. 30 Skrytá moudrost a zakopaný poklad – k čemu je to obojí užitečné? 31 Lepší je člověk, který skrývá svou hloupost, než člověk, který skrývá svou moudrost.