Jesus Sirach 17 | Český ekumenický překlad

1 Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací. 2 Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi. 3 Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem. 4 Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak, aby panoval i nad šelmami a ptactvem. 6 Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení. 7 Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé. 8 Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů. 10 Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla. 11 Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví. 12 Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a oznámil jim svá ustanovení. 13 Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas. 14 Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.

Boží oči všechno vidí

15 Jejich jednání leží před ním stále jako na dlani, neskryjí je před jeho pohledem. 17 Každému národu ustanovil správce, ale Izrael je podílem Hospodinovým. 19 Všechny jejich skutky jsou před ním jasné jako slunce a on nepřestává sledovat jejich cesty. 20 Jejich nepravosti před ním nezůstanou skryty, Hospodin vidí všechny jejich hříchy. 22 Milosrdný skutek člověka je u něho jako pečetidlo; lidského dobrodiní si hledí jak zřítelnice svého oka. 23 Na konci povstane a všem odplatí, sešle odplatu na jejich hlavu. 24 Těm, kdo činí pokání, dopřává návratu, a povzbuzuje ty, kdo ztrácejí vytrvalost. 25 Obrať se k Hospodinu a zanech hříchů, pros ho a přestaň budit pohoršení. 26 Navrať se k Nejvyššímu a odvrhni od sebe nepravost, měj ve velké nenávisti každou ohavnost. 27 Kdo bude v podsvětí chválit Nejvyššího namísto těch, kdo jsou živi a vzdávají mu chválu? 28 Od mrtvého, který už není, chvála nezazní, jen živý a zdravý bude Hospodina chválit. 29 Jak velké je Hospodinovo milosrdenství a odpuštění pro ty, kteří se k němu obracejí! 30 Všechno dokázat není v možnostech lidí, vždyť člověk není nesmrtelný. 31 Což září něco víc než slunce? A přece i ono přestává svítit. A člověk, pouhé tělo a krev, přemýšlí jen o zlu. 32 Hospodin dohlíží na zástupy nebeských výšin, lidé však všichni jsou jen země a popel.