Matthäus 22 | Český ekumenický překlad

— Podobenství o hostině

1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

— Podobenství o svatebním šatě

11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

— Spor o daň císaři

15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. 20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

— Spor o vzkříšení

23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: 24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. 26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. 27 Naposledy ze všech zemřela ta žena. 28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ 29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ 33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

— Největší přikázání

34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se 35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je největší a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

— Mesiáš, Syn Davidův

41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: 42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ 43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ 46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.