Weisheit 7 | Český ekumenický překlad

Stejný počátek života všech lidí

1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jako první byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo, 2 po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení v spánku. 3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni. 4 Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech. 5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití; 6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.

Moudrost je nad všechny dary

7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti. 8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní, 9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta. 10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne, protože její záře nepohasíná. 11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství. 12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou. 13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství pro sebe neukrývám. 14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.

Bůh je zdroj všeho poznání

15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré. 16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělná dovednost. 17 On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů, 18 počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob, 19 koloběhy roku a postavení hvězd, 20 povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů. 21 Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.

Vznešenost a krása moudrosti

22 Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý, 23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné. 24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko. 25 Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nic poskvrněného se do ní nevloudí. 26 Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti. 27 Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, v každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky. 28 Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí. 29 Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje. 30 Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.