1Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy, proto nevědomé duše zbloudily. 2Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ, spoutáni temnotou a vězněni dlouhou nocí, leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti. 3Mysleli totiž, že se s tajnými hříchy skryjí pod temným závojem zapomenutí; byli však rozptýleni, hrozně přestrašeni a vyděšeni přeludy. 4Ani skrýše, kde se schovali, je neuchránila od strachu. Děsily je zvuky znějící ze všech stran a zjevovaly se jim ponuré příšery s chmurnými tvářemi. 5Sebemocnější oheň neměl sílu svítit ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářit onu děsivou noc. 6Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach. Ochromeni úlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného, považovali to, co viděli, za ještě horší. 7Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle a znalosti, jimiž se vychloubali, se ukázaly jako hanebný klam. 8Ti, kdo slibovali, že zaženou z nemocné duše hrůzy a zmatky, sami onemocněli směšnou úzkostí. 9I když je nestrašilo nic děsivého, vyplašeni hemžením havěti a syčením plazů hynuli strachem a nechtěli pohledět ani do vzduchu, před nímž nelze nikam uniknout. 10Neřest se totiž sama usvědčuje ze zbabělosti; tuší vždy něco zlého, protože má zlé svědomí. 11Neboť strach neznamená nic jiného, než vzdát se podpory rozumného uvažování. Čím je v nitru člověka vyhlídka na pomoc menší, 12tím více si uvědomuje, že nezná příčinu, která působí trápení. 13Ti pak, kteří té vskutku bezmocné noci, jež vystoupila z hlubin podsvětí, spali obvyklým spánkem, 14byli buď štváni strašidelnými přízraky, nebo ochromeni ochabnutím duše, neboť na ně padla náhlá a nečekaná úzkost. 15A tak každý zůstal ležet tam, kde upadl, uvězněn a zavřen jako v žaláři, aniž byl spoután v železech, 16ať byl rolník nebo pastýř nebo nádeník osamělý v lopotě; kde kdo byl zastižen, musel se podvolit nezbytnosti, všichni byli svázáni jedním řetězem temnoty. 17Ať to byl šumot vánku, ať libý ptačí zpěv v košatých větvích, ať hukot vody mohutně se valící, ať dunivý rachot sesouvajících se skal, 18ať neviditelný běh řítící se zvěře, ať hlas řvoucích nejlítějších šelem, ať ozvěna odražená z horských slují, to vše jim nahánělo strach a zbavovalo je síly. 19Vždyť jinak všechen svět byl ozářen jasným světlem a práce v něm nerušeně pokračovaly, 20jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc, obraz temnoty, která je měla pohltit. Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.