1Tvůj neporušitelný duch je ve všem. 2Proto jen pozvolna káráš chybující. Připomínáš jim, v čem hřeší, a napomínáš je, aby opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine. 3Pojal jsi nenávist k dávným obyvatelům své svaté země, 4protože páchali to nejhorší, prováděli čáry a bezbožné orgie. 5Nelítostně vraždili děti, pojídali lidské maso i vnitřnosti a krev při hodech v kruhu zasvěcenců. 6Rodiče vraždící bezbranné dětské duše jsi chtěl vyhubit rukou našich otců, 7aby země tobě nade všechny vzácná přijala důstojné obyvatele – Boží služebníky. 8Ale i je jsi ušetřil, byli to lidé, a jako předvoj svého vojska jsi poslal sršně, aby je pomalu vyhladili. 9Ne že bys nemohl v bitvě vydat svévolníky spravedlivým do rukou nebo je naráz vyhubit hroznými šelmami, popřípadě tvrdým slovem. 10Soudil jsi je pomalu, a tím jim dával příležitost k pokání. Nebylo ti neznámo, že jejich původ je zlý, jejich špatnost vrozená, a že se jejich myšlení nezmění navěky. 11Bylo to od počátku plémě prokleté. Jejich hříchy jsi nechával bez trestu, ale ne proto, že by ses někoho obával. 12Vždyť kdo ti může říci: „Cos to udělal?“ Kdo se postaví na odpor tvému soudu? Kdo tě obviní, zahynou-li národy, které jsou tvým dílem? Kdo proti tobě vystoupí, aby se zastal provinilých lidí? 13Vždyť kromě tebe není jiného Boha, který se o všechno stará, abys musel dokazovat spravedlivost svého soudu. 14Není král ani vládce, který by ti mohl činit výtky kvůli těm, které jsi potrestal.
Boží lid se může dát poučit soudy nad pohany
15Protože jsi spravedlivý, spravuješ všechno spravedlivě a pokládáš za nedůstojné své moci, abys odsoudil toho, kdo si trestu nezaslouží. 16Neboť tvá síla je zdrojem spravedlnosti, a to, že vládneš nade všemi, činí tě shovívavým ke všem. 17Ukazuješ svou sílu těm, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a usvědčuješ z drzosti ty, kdo ji znají. 18Ačkoli vládneš silou, soudíš mírně a zacházíš s námi s velkou shovívavostí. Neboť kdykoli bys chtěl své moci užít, je ti po ruce. 19Tímto vším jsi naučil svůj lid, že spravedlivý má být i lidumilný, a svým synům jsi dal dobrou naději, jestliže hříšným nabízíš příležitost k pokání. 20Trestal-lis s takovou zdrženlivostí a ohledy nepřátele svých služebníků, třebaže byli hodni smrti, a dával jim čas i příležitost, aby upustili od zloby, 21jak ohleduplně jsi teprve soudil své syny, s jejichž otci jsi uzavřel přísežnou smlouvu plnou příslibů dobra? 22Bereš-li nás do kázně, pak naše nepřátele bičuješ tisíceronásobně víc, abychom pamatovali na tvou dobrotu, když soudíme, a abychom doufali ve slitování, když jsme souzeni. 23Proto i ty, kteří vedli nerozumný život v nespravedlnosti, jejich vlastními ohavnostmi jsi trýznil. 24Neboť na cestách bludu daleko zabloudili, když měli za bohy to, co je i mezi zvířaty nejodpornější; tak se dali oklamat jako nerozumná nemluvňata. 25Proto jako na nerozvážné děti jsi na ně poslal soud, kterým jsi je uvedl v posměch. 26A protože nedali na výstrahu, když byli pokáráni posměchem, zakusili soud přiměřený Bohu. 27A tak se v utrpení rozhněvali na ty, které měli za bohy. Když viděli, že jsou kvůli nim trestáni, poznali jako pravého Boha toho, kterého dříve odmítali znát. Proto též na ně dolehl vrcholný trest.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.