Hiob 34 | Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Jób není v právu

1 Na to navázal Elíhú slovy:

2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.

3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.

4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.

5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.

6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘

7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,

8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;

9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

— Všemocný je spravedlivý

10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.

11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.

12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.

13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?

14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,

15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.

17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

— Spravedlivý je všemocný

18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘

19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.

20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.

21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.

22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.

23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.

24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;

25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.

26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,

27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,

28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.

29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,

30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.

— Rozhodnutí neleží u Jóba

31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.

32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘

33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!

34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:

35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.

36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.

37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“

© 2001 Česká biblická společnost