1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození. 2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci. 3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci. 4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek. 5 Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků, 6 neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost. 7 Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce. 8 Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost. 9 Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků. 10 Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. 11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; 12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má. 13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
— Ničeho příliš!
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě. 16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit? 17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas? 18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu. 19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě. 20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. 21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
— Neúplnost poznání
23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala. 24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne? 25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost. 26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. 27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu, 28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl. 29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.