Johannes 10 | Český ekumenický překlad Slovo na cestu

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Johannes 10 | Český ekumenický překlad

— O dobrém pastýři

1 „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. 2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4 Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. 5 Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ 6 Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. 7 Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. 8 Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. 9 Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ 19 Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“

— Rozmluva ve svátek posvěcení chrámu

22 Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. 23 Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. 24 Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. 26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. 29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. 30 Já a Otec jsme jedno.“ 31 Židé se opět chopili kamenů, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Pro který z nich mě chcete kamenovat?“ 33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“ 34 Ježíš jim řekl: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘ 35 Jestliže Bůh ty, jichž se týká toto slovo, nazval bohy – a Písmo musí platit – 36 jak můžete obviňovat mne, kterého Otec posvětil a poslal do světa, že se rouhám, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? 37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! 38 Jestliže je však činím a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste jednou provždy pochopili, že Otec je ve mně a já v Otci.“ 39 Opět se ho chtěli zmocnit, on jim však unikl. 40 Odešel znovu na druhý břeh Jordánu, na místo, kde dříve křtil Jan, a tam se zdržoval. 41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.“ 42 A mnoho lidí tam v Ježíše uvěřilo.
Slovo na cestu

Ježíš je dobrý pastýř

1 „Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj. 2 Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi. 3 Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu. 4 Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. 5 Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“ 6 Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání, 7 a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince. 8 Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají. 9 Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek. 10 Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti. 11 Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje. 12 Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá. 14 Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne. 15 Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život. 16 Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí. 18 Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“ 19 Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku. 20 Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“ 21 Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“

Náboženští vůdcové ohrožují Ježíše v chrámu

22 V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů, 23 a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím. 24 Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“ 25 „Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření. 26 Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda. 27 Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji 28 a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve. 29 Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“ 31 To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít. 32 Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“ 33 „Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“ 34 Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil. 37 Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi. 38 Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“ 39 Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl. 40 Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil. 41 Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“ 42 Mnozí tam v Ježíše uvěřili.