Sprüche 8 | Český ekumenický překlad Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Sprüche 8 | Český ekumenický překlad

HLAS MOUDROSTI - — Moudrost volá všechny k sobě

1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.

— Moudrost byla při stvoření

22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
Einheitsübersetzung 2016
1 Ruft nicht die Weisheit, / erhebt nicht die Klugheit ihre Stimme? 2 Oben auf den Höhen, auf der Straße, / an der Kreuzung der Wege steht sie; 3 neben den Toren, wo die Stadt beginnt, / am Zugang zu den Häusern ruft sie laut: 4 Euch, ihr Leute, lade ich ein, / meine Stimme ergeht an alle Menschen: 5 Ihr Unerfahrenen, werdet klug, / ihr Törichten, nehmt Vernunft an! 6 Hört her! Aufrichtig rede ich. / Redlichkeit ist, was meine Lippen öffnet. 7 Die Wahrheit spricht meine Zunge, / Unrechtes ist meinen Lippen ein Gräuel. 8 Alle Worte meines Mundes sind gerecht, / keines von ihnen ist hinterhältig und falsch. 9 Für den Verständigen sind sie alle klar / und richtig für den, der Erkenntnis fand. 10 Nehmt lieber meine Unterweisung an als Silber, / lieber Verständnis als erlesenes Gold! 11 Ja, Weisheit übertrifft die Perlen an Wert, / keine kostbaren Steine kommen ihr gleich. 12 Ich, die Weisheit, verweile bei der Klugheit, / ich entdecke umsichtige Erkenntnis. 13 Furcht des HERRN verlangt, Böses zu hassen. / Hochmut und Hoffart, schlechte Taten / und einen verlogenen Mund hasse ich. 14 Bei mir ist Rat und Hilfe; / ich bin die Einsicht, bei mir ist Macht. 15 Durch mich regieren die Könige / und entscheiden die Machthaber, wie es Recht ist; 16 durch mich versehen die Herrscher ihr Amt, / die Vornehmen und alle Verwalter des Rechts. 17 Ich liebe alle, die mich lieben, / und wer mich sucht, der wird mich finden. 18 Reichtum und Ehre sind bei mir, / angesehener Besitz und Gerechtigkeit; 19 meine Frucht ist besser als Gold und Feingold, / mein Nutzen übertrifft wertvolles Silber. 20 Ich gehe auf dem Weg der Gerechtigkeit, / mitten auf den Pfaden des Rechts, 21 um denen, die mich lieben, Gaben zu verleihen / und ihre Schatzkammern zu füllen. 22 Der HERR hat mich geschaffen als Anfang seines Weges, / vor seinen Werken in der Urzeit;* 23 in frühester Zeit wurde ich gebildet, / am Anfang, beim Ursprung der Erde. 24 Als die Urmeere noch nicht waren, wurde ich geboren, / als es die Quellen noch nicht gab, die wasserreichen. 25 Ehe die Berge eingesenkt wurden, / vor den Hügeln wurde ich geboren. 26 Noch hatte er die Erde nicht gemacht und die Fluren / und alle Schollen des Festlands. 27 Als er den Himmel baute, war ich dabei, / als er den Erdkreis abmaß über den Wassern, 28 als er droben die Wolken befestigte / und Quellen strömen ließ aus dem Urmeer, 29 als er dem Meer sein Gesetz gab / und die Wasser nicht seinen Befehl übertreten durften, / als er die Fundamente der Erde abmaß, 30 da war ich als geliebtes Kind bei ihm. / Ich war seine Freude Tag für Tag / und spielte vor ihm allezeit.* 31 Ich spielte auf seinem Erdenrund / und meine Freude war es, bei den Menschen zu sein. 32 Nun, ihr Kinder, hört auf mich! / Selig, die auf meine Wege achten. 33 Hört die Mahnung und werdet weise, / lehnt sie nicht ab! 34 Selig der Mensch, der auf mich hört, / der Tag für Tag an meinen Toren wacht / und meine Türpfosten hütet. 35 Wer mich findet, findet Leben / und erlangt das Gefallen des HERRN. 36 Doch wer mich verfehlt, der schadet sich selbst; / alle, die mich hassen, lieben den Tod.