Sprüche 14 | Český ekumenický překlad
1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. 2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti. 3 Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží. 4 Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci. 5 Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži. 6 Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné. 7 Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš. 8 Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti. 9 Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení. 10 Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit. 11 Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat. 12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 13 Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal. 14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno. 15 Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky. 16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí. 17 Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn. 18 Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním. 19 Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého. 20 Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého. 21 Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. 22 Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro. 23 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. 24 Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí. 25 Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži. 26 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. 27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. 28 V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce. 29 Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost. 30 Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. 31 Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává. 32 Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. 33 V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná. 34 Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu. 35 Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
Einheitsübersetzung 2016
1Die Weisheit der Frauen hat ihr Haus gebaut, / die Torheit reißt es nieder mit eigenen Händen.2Wer geradeaus seinen Weg geht, fürchtet den HERRN, / wer krumme Wege geht, verachtet ihn.3Im Mund des Toren sprießt der Hochmut, / den Weisen behüten seine Lippen.4Wo keine Rinder sind, bleibt die Krippe leer, / reicher Ertrag kommt durch die Kraft des Stieres.5Ein zuverlässiger Zeuge lügt nicht, / aber ein falscher Zeuge flüstert Lügen zu.6Der Zuchtlose sucht Weisheit, doch vergebens, / dem Verständigen fällt die Erkenntnis leicht.7Geh einem törichten Mann aus dem Weg, / du erfährst keine verständigen Worte.8Die Weisheit des Klugen gibt ihm Einsicht in seinen Weg, / aber die Dummheit der Toren führt zu Täuschung.9Schuld macht die Toren dreist, / unter Rechtschaffenen aber herrscht Wohlwollen.10Das Herz allein kennt seinen Kummer, / auch in seine Freude mischt sich kein Fremder.11Das Haus der Frevler wird zertrümmert, / das Zelt der Redlichen gedeiht.12Manch einem scheint sein Weg der rechte, / aber am Ende sind es Wege des Todes.13Auch beim Lachen kann ein Herz leiden, / das Ende der Freude ist Gram.14Der Untreue sättigt sich von seinen Wegen, / der gute Mensch von dem, was in ihm ist.15Der Unerfahrene traut jedem Wort, / der Kluge achtet auf seinen Schritt.16Der Weise hat Scheu und meidet das Böse, / der Tor lässt sich gehen und ist sorglos.17Der Zornige handelt töricht, / der Ränkeschmied ist verhasst.18Die Unerfahrenen erben Torheit, / die Klugen krönen sich mit Erkenntnis.19Die Bösen müssen sich bücken vor den Guten / und die Frevler an der Tür des Gerechten.20Selbst seinem Nächsten ist der Arme verhasst, / der Reiche aber hat viele Freunde.21Wer seinen Nächsten verachtet, sündigt; / wohl dem, der Erbarmen hat mit den Notleidenden.22Gehen nicht in die Irre, die Böses planen? / Aber Liebe und Treue erlangen, die Gutes planen.23Jede Mühe bringt Erfolg, / leeres Geschwätz führt nur zu Mangel.24Die Krone der Weisen ist ihr Reichtum, / die Narrheit der Toren bleibt Narrheit.25Ein verlässlicher Zeuge rettet Leben, / wer Lügen zuflüstert, der täuscht.26In der Furcht des HERRN liegt feste Zuversicht / und seine Kinder werden eine Zuflucht haben.27Die Furcht des HERRN ist ein Lebensquell, / um den Schlingen des Todes zu entgehen.28Viel Volk ist der Glanz des Königs, / wenig Leute sind des Fürsten Untergang.29Der Langmütige ist reich an Einsicht, / der Jähzornige treibt die Torheit auf die Spitze.30Ein gelassenes Herz bedeutet Leben für den Leib, / doch Knochenfraß ist die Leidenschaft.31Wer den Geringen bedrückt, schmäht dessen Schöpfer, / ihn ehrt, wer Erbarmen hat mit dem Bedürftigen.32Durch seine Bosheit wird der Frevler gestürzt, / der Gerechte ist selbst in seinem Tod geborgen.33Im Herzen des Verständigen ruht Weisheit, / im Innern der Toren ist sie nicht bekannt.*34Gerechtigkeit erhöht ein Volk, / der Völker Schmach ist die Sünde.35Die Gunst des Königs ruht auf dem klugen Diener, / den schändlichen aber trifft sein Zorn.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.