Přísloví Šalomounova - (První sbírka) - Vstupní slovo
1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, 2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, 3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, 4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. 5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost 6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. 7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY
8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. 9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. 10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! 11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, 12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, 13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, 14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – 15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, 16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. 17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. 18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
CHVÁLA MOUDROSTI - — Volání moudrosti
20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. 21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: 24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, 25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, 26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, 27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. 28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, 29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, 30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. 31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. 32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. 33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“
Einheitsübersetzung 2016
PROLOG DES BUCHES
1Sprichwörter Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel:2um Weisheit und Erziehung kennenzulernen, / um kundige Rede zu verstehen,3um Erziehung zur Einsicht zu erlangen: / Gerechtigkeit, Rechtssinn und Redlichkeit,4um Unerfahrenen Klugheit zu verleihen, / der Jugend Kenntnis und Umsicht.5Der Weise höre und vermehre sein Wissen, / der Verständige lerne kluge Führung,6um Sprichwort und Gleichnis zu verstehen, / die Worte von Weisen und ihre Rätsel.7Die Furcht des HERRN ist Anfang der Erkenntnis, / nur Toren verachten Weisheit und Erziehung.
ERSTE SAMMLUNG
8Höre, mein Sohn, auf die Mahnung des Vaters / und die Unterweisung deiner Mutter verwirf nicht!9Sie sind ein schöner Kranz auf deinem Haupt / und eine Kette für deinen Hals.10Mein Sohn, wenn dich Sünder locken, / dann folg ihnen nicht,11wenn sie sagen: / Geh mit uns, / wir wollen auf Blut lauern, / dem Arglosen ohne Grund nachstellen;12wie die Unterwelt wollen wir sie lebendig verschlingen, / Menschen in ihrer Kraft, als wären sie dem Grab verfallen.13Manch kostbares Stück werden wir finden, / mit Beute unsere Häuser füllen.14Wirf dein Los in unserm Kreis, / gemeinsam sei uns der Beutel!15Mein Sohn, geh nicht mit ihnen, / halte deinen Fuß fern von ihrem Pfad!16Denn ihre Füße laufen dem Bösen nach, / sie eilen, Blut zu vergießen.17Umsonst wird das Netz ausgespannt / vor den Augen aller Vögel;18sie aber lauern auf ihr eigenes Blut, / sie stellen ihrem eigenen Leben nach.19So sind die Wege all derer, die unrechten Gewinn machen wollen: / Er nimmt seinen Besitzern das Leben.20Die Weisheit ruft laut auf der Straße, / auf den Plätzen erhebt sie ihre Stimme.21Im größten Lärm ruft sie, / an den Stadttoren hält sie ihre Reden:22Wie lang noch, ihr Törichten, liebt ihr Betörung, / gefällt den Zuchtlosen ihr dreistes Gerede, / hassen die Toren Erkenntnis?23Wendet euch meiner Mahnung zu! / Dann will ich auf euch meinen Geist ausgießen / und meine Worte euch kundtun.24Als ich rief, habt ihr euch geweigert, / meine drohende Hand hat keiner beachtet;25jeden Rat, den ich gab, habt ihr ausgeschlagen, / meine Mahnung gefiel euch nicht.26Darum werde auch ich lachen, wenn euch Unglück trifft, / werde spotten, wenn Schrecken über euch kommt,27wenn der Schrecken euch wie ein Unwetter naht / und wie ein Sturm euer Unglück hereinbricht, / wenn Not und Drangsal euch überfallen.28Dann werden sie nach mir rufen, doch ich antworte nicht; / sie werden mich suchen, aber nicht finden.29Weil sie die Einsicht hassten / und nicht die Furcht des HERRN wählten,30meinen Rat nicht wollten, / meine ganze Mahnung missachteten,31sollen sie nun essen von der Frucht ihres Weges / und von ihren Plänen sich sättigen.32Denn die Abtrünnigkeit der Törichten ist ihr Tod, / die Sorglosigkeit der Toren ist ihr Verderben.33Wer aber auf mich hört, wohnt in Sicherheit, / ihn stört kein böser Schrecken.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.