Jeremia 13 | Český ekumenický překlad Einheitsübersetzung 2016

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Jeremia 13 | Český ekumenický překlad

— Podobenství o opasku - Jeremjáš ukazuje v podobenství o zpuchřelém opasku proradnost Božího lidu.

1 Toto mi řekl Hospodin: „Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě.“ 2 Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder. 3 Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: 4 „Vezmi pás, který sis koupil a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině.“ 5 I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal. 6 Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: „Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt.“ 7 Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil. 8 Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo: 9 „Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma. 10 Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. 11 Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli.“

— Podobenství o vinných měších - Prorok varuje lid před pýchou a vyzývá jej, aby vzdal Hospodinu slávu.

12 Proto jim vyřídíš toto slovo: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý měch se plní vínem. Namítnou ti: ‚Cožpak nevíme, že se každý měch plní vínem?‘ 13 Nato jim řekneš: Toto praví Hospodin: Hle, já opojím všechny obyvatele této země, krále, kteří sedí na Davidově trůnu, kněze a proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, 14 a roztříštím je jednoho o druhého, otce i syny, je výrok Hospodinův; budu bez soucitu, bez lítosti a bez slitování, až je budu ničit.“ 15 Slyšte a naslouchejte, nebuďte domýšliví, tak promluvil Hospodin. 16 Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem. 17 Jestliže o tom nechcete slyšet, vskrytu bude plakat má duše kvůli vaší povýšenosti, slzy mi proudem potečou z očí, až bude Hospodinovo stádce vedeno do zajetí.

— Ohlášený trest na krále i město - Nevěrný král se dočká ponížení a nevěra lidu bude veřejně pranýřována.

18 Poruč králi a královně: „Seďte v ponížení, vždyť spadla z vašich hlav koruna, která vás zdobila. 19 Města na jihu byla uzavřena a není nikoho, kdo by je otevřel. Celý Juda byl přestěhován, přestěhován do jednoho.“ 20 Pozvedni oči a hleď na ty, kdo přicházejí od severu. „Kde je tobě svěřené stádo, ovce, jež byly tvou ozdobou? 21 Co řekneš, až nad tebou ustanoví tvými pohlaváry a vůdci ty, které jsi učila? Což tě pak nezachvátí porodní bolesti jako rodičku? 22 Řekneš-li si v srdci: ‚Proč mě to potkalo?‘ Pro množství tvých nepravostí byla ti vyhrnuta sukně a bylas vydána násilí. 23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? – 24 Rozptýlím je jako stébla slámy, jež poletují ve větru z pouště.“ 25 „To je tvůj los, úděl, jejž jsem ti vyměřil, je výrok Hospodinův. Poněvadž jsi na mě zapomněla, spoléhala ses na klam. 26 To já jsem ti zvedl sukni přes tvář a byla vidět tvá hanba, 27 tvé cizoložství a tvá vášnivost, mrzký skutek tvého smilstva. Na pahorcích v poli jsem viděl tvé ohyzdné modly. Běda tobě, Jeruzaléme. Nejsi čistý! Jak dlouho ještě?“
Einheitsübersetzung 2016

Zeichen vom verdorbenen Schurz

1 So hat der HERR zu mir gesagt: Geh, kauf dir einen Schurz aus Leinen und leg ihn dir um die Hüften, aber tauch ihn nicht ins Wasser! 2 Da kaufte ich den Schurz nach dem Wort des HERRN und legte ihn mir um die Hüften. 3 Nun erging das Wort des HERRN zum zweiten Mal an mich; er sagte: 4 Nimm den gekauften Schurz, den du um die Hüften trägst! Mach dich auf, geh an den Eufrat und verbirg ihn dort in einer Felsspalte! 5 Ich ging hin und verbarg ihn am Eufrat, wie mir der HERR befohlen hatte. 6 Nach längerer Zeit sprach der HERR zu mir: Mach dich auf, geh an den Eufrat und hol von dort den Schurz, den ich dir dort zu verbergen aufgetragen habe! 7 Da ging ich zum Eufrat, grub und nahm den Schurz von der Stelle, wo ich ihn verborgen hatte. Und siehe: Der Schurz war verdorben, zu nichts mehr zu gebrauchen. 8 Nun erging das Wort des HERRN an mich: 9 So spricht der HERR: Ebenso verderbe ich den Hochmut Judas und den großen Hochmut Jerusalems. 10 Dieses böse Volk weigert sich, auf meine Worte zu hören, es folgt der Verstocktheit seines Herzens und läuft anderen Göttern nach, um ihnen zu dienen und sich vor ihnen niederzuwerfen; es soll daher wie dieser Schurz werden, der zu nichts mehr zu gebrauchen ist. 11 Denn wie sich der Schurz den Hüften des Mannes anschmiegt, so wollte ich, dass sich das ganze Haus Israel und das ganze Haus Juda mir anschmiegen - Spruch des HERRN -, damit sie mir Volk zum Ruhm, zum Preis und zum Schmuck seien. Sie aber haben nicht gehört. 12 Du sollst ihnen das folgende Wort ausrichten: So spricht der HERR, der Gott Israels: Jeden Krug kann man mit Wein füllen. Wenn sie dir darauf erwidern: Wissen wir nicht selbst, dass man jeden Krug mit Wein füllen kann?, 13 dann sollst du ihnen antworten: So spricht der HERR: Siehe, ich fülle alle Bewohner dieses Landes mit Trunkenheit, die Könige, die auf Davids Thron sitzen, die Priester, die Propheten und alle Einwohner Jerusalems. 14 Ich werde sie zerschmettern, einen am andern, die Väter und die Söhne zusammen - Spruch des HERRN. Ich habe keine Schonung, kein Mitleid und kein Erbarmen, wenn ich sie vernichte.

Worte gegen Jerusalem und Juda

15 Hört und merkt auf! / Seid nicht hochmütig; denn der HERR redet. 16 Erweist dem HERRN, eurem Gott, die Ehre, / bevor er es dunkel werden lässt, / bevor eure Füße sich stoßen auf Bergen der Dämmerung. Wartet ihr dann auf das Licht - / er verwandelt es in Finsternis / und macht es zur Dunkelheit. 17 Wenn ihr aber darauf nicht hört, / so muss ich im Verborgenen weinen über den Hochmut und mein Auge muss ohne Unterlass Tränen vergießen, / da die Herde des HERRN weggeführt wird. 18 Sag zum König und zur Herrin: / Setzt euch tief hinunter, denn euer Kopfschmuck, / die Krone eures Ruhms, ist herabgefallen! 19 Die Städte im Negeb sind verschlossen / und niemand kann sie öffnen. / Weggeführt wird ganz Juda, vollständig weggeführt. 20 Erhebt eure Augen / und seht, wie sie kommen vom Norden! Wo ist die Herde, die dir anvertraut war, / wo sind die Schafe deines Ruhms? 21 Was wirst du sagen, / wenn man die Freunde, die du selbst an dich gewöhnt hast, / als Herren über dich setzt? Werden dich nicht Wehen ergreifen / wie eine gebärende Frau? 22 Wenn du aber fragst in deinem Herzen: / Warum hat mich das alles getroffen? Wegen deiner großen Schuld wird dein Gewand aufgehoben / und dein Leib vergewaltigt.* 23 Kann ein Kuschit seine Hautfarbe / oder ein Leopard die Flecken seines Fells verändern? Dann könntet auch ihr, / die ihr ans Böse gewöhnt seid, Gutes tun. 24 So aber zerstreue ich euch wie Spreu, / die verfliegt im Wüstenwind. 25 Das ist dein Los, dein Lohn, / von mir dir zugemessen - Spruch des HERRN -, weil du mich vergessen / und dich auf Lügen verlassen hast. 26 Nun hebe auch ich deine Schleppe auf, / bis über dein Gesicht, / sodass deine Schande offenbar wird, 27 deine Ehebrüche, dein geiles Wiehern, / deine schändliche Unzucht. Auf den Hügeln und auf dem Feld / habe ich deine Gräuel gesehen. Weh dir, Jerusalem, / weil du dich nicht reinigst - / wie lange noch?