1 Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví“. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,2když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů. 3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! 4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! 5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá. 6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli. -Sela- 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“ 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
Einheitsübersetzung 2016
Bittgebet des von Gott verstoßenen Volkes
1Für den Chormeister. Nach der Weise Lotusblüte. Ein Zeugnis. Ein Miktam-Lied. Von David. Zum Lehren.2Als er mit Aram Naharajim und Aram Zoba Krieg führte und als Joab zurückkehrte und Edom im Salztal schlug, zwölftausend Mann.3Gott, du hast uns verstoßen, du hast eine Bresche in uns geschlagen,
du hast uns gezürnt - wende dich uns wieder zu!4Erschüttert hast du das Land und gespalten.
Heile seine Risse! Denn es kam ins Wanken.5Hartes ließest du schauen dein Volk,
du hast uns getränkt mit betäubendem Wein.6Denen, die dich fürchten, hast du ein Zeichen aufgestellt,
zu dem sie fliehen können vor dem Bogen. [Sela]*7Damit befreit werden, die dir lieb sind,
rette mit deiner Rechten und gib uns Antwort!8Gott hat in seinem Heiligtum gesprochen: /
Ich will triumphieren, will Sichem verteilen
und das Tal von Sukkot vermessen.9Mein ist Gilead, mein Manasse, /
Efraim der Helm meines Hauptes,
Juda mein Herrscherstab.10Mein Waschbecken ist Moab, /
meinen Schuh werf ich auf Edom,
Philisterland, juble mir zu!11Wer führt mich hin zu der befestigten Stadt,
wer wird mich nach Edom geleiten?12Bist nicht du es, Gott, der du uns verstoßen hast
und nicht ausziehst, Gott, mit unseren Heeren?13Bring uns doch Hilfe gegen den Feind,
denn die Rettung durch Menschen ist nichtig!14Mit Gott werden wir Machtvolles tun.
Er selbst wird unsere Feinde zertreten.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.