1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující. 2 Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných. 3 Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu. 4 Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. 5 Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen. 6 S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. 7 Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; 8 před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. 9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela- 10 Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš. 11 Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí. 12 Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody. 13 Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl. 14 Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 15 Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou. 16 Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba, 17 když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele. 18 To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu. 19 Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky, 20 i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti. 21 Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali, 22 což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce. 23 Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití. 24 Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy! 25 Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? 26 Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi. 27 Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!
Einheitsübersetzung 2016
Anklage Gottes Angsichts der Leiden des Gottesvolkes
1Für den Chormeister. Ein Weisheitslied der Korachiter.2Gott, wir hörten es mit eigenen Ohren,
unsere Väter haben uns erzählt
von dem Werk, das du in ihren Tagen vollbracht hast,
in den Tagen der Vorzeit.3Mit eigener Hand hast du Völker vertrieben,
sie aber pflanztest du ein.
Du hast Nationen zerschlagen,
sie aber sätest du aus.4Denn nicht mit ihrem Schwert nahmen sie das Land in Besitz
und nicht ihr Arm hat ihnen Rettung gebracht;
nein, deine Rechte war es, dein Arm und das Licht deines Angesichts;
denn du hattest an ihnen Gefallen.5Du bist es, mein König, Gott!
Gebiete rettende Taten für Jakob!6Mit dir stoßen wir unsere Bedränger nieder,
in deinem Namen zertreten wir, die gegen uns aufstehn.7Denn ich vertraue nicht auf meinen Bogen,
noch wird mein Schwert mir Rettung bringen;8nein, du hast uns vor unseren Bedrängern gerettet;
du hast mit Schmach bedeckt, die uns hassen.9Wir rühmten uns Gottes den ganzen Tag
und deinem Namen werden wir ewig danken. [Sela]10Doch nun hast du uns verstoßen und mit Schmach bedeckt,
du ziehst nicht mehr aus mit unseren Heeren.11Du lässt uns vor unsern Bedrängern fliehen
und die uns hassen, plünderten uns aus.12Du gibst uns preis wie Schlachtvieh
und unter die Völker hast du uns zerstreut.13Du verkaufst dein Volk um ein Spottgeld
und hattest an dem Erlös keinen Gewinn.14Du machst uns zum Hohn unseren Nachbarn,
zu Spott und Schimpf denen, die rings um uns wohnen.15Du machst uns zum Sprichwort unter den Völkern,
die Nationen schütteln den Kopf.16Den ganzen Tag steht meine Schande vor mir,
Schmach hat mein Gesicht bedeckt17wegen der Stimme des lästernden Spötters,
wegen der rachgierigen Blicke des Feindes.18All das ist über uns gekommen /
und doch hatten wir dich nicht vergessen
und deinen Bund nicht verraten.19Unser Herz wich nicht zurück
und unser Schritt hat deinen Pfad nicht verlassen.20Doch du hast uns zerschlagen am Ort der Schakale
und uns mit Finsternis bedeckt.21Hätten wir den Namen unseres Gottes vergessen
und zu einem fremden Gott unsere Hände erhoben,22würde Gott das nicht erforschen?
Denn er kennt das im Herzen Verborgene.23Ja, um deinetwillen wurden wir den ganzen Tag getötet,
wir galten als Schafe, zum Schlachten bestimmt.24Wach auf! Warum schläfst du, Herr?
Erwache, verstoß nicht für immer!25Warum verbirgst du dein Angesicht,
vergisst unser Elend und unsre Bedrückung?26Unsere Seele ist in den Staub gebeugt,
unser Leib klebt am Boden.27Steh auf, uns zur Hilfe!
In deiner Huld erlöse uns!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.