1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových.2Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!
Einheitsübersetzung 2016
Danklied des Königs für Hilfe und Sieg
1Für den Chormeister. Vom Knecht des HERRN, David, der dem HERRN die Worte dieses Liedes sagte an dem Tag, als ihn der HERR aus der Hand all seiner Feinde und aus der Hand Sauls errettet hatte. Er sprach:2Ich will dich lieben, HERR, meine Stärke,3HERR, du mein Fels und meine Burg und mein Retter;
mein Gott, mein Fels, bei dem ich mich berge, /
mein Schild und Horn meines Heils, meine Zuflucht.4Ich rufe: Der HERR sei hoch gelobt!
und ich werde vor meinen Feinden gerettet.5Mich umfingen die Fesseln des Todes
und die Fluten des Verderbens erschreckten mich.6Mich umstrickten die Fesseln der Unterwelt,
über mich fielen die Schlingen des Todes.7In meiner Not rief ich zum HERRN
und schrie zu meinem Gott,
er hörte aus seinem Tempel meine Stimme,
mein Hilfeschrei drang an seine Ohren.8Da wankte und schwankte die Erde, /
die Grundfesten der Berge erbebten.
Sie wankten, denn sein Zorn war entbrannt.9Rauch stieg aus seiner Nase auf, /
aus seinem Mund kam verzehrendes Feuer,
glühende Kohlen sprühten von ihm aus.10Er neigte den Himmel und fuhr herab,
zu seinen Füßen dunkle Wolken.11Er fuhr auf dem Kerub und flog daher;
er schwebte auf den Flügeln des Windes.12Er machte Dunkelheit zu seinem Versteck, /
zu seiner Hütte um sich herum,
dunkle Wasser, dichte Wolken.13Aus dem Glanz vor ihm brachen seine Wolken hervor,
Hagel und feurige Kohlen.14Da ließ der HERR den Donner im Himmel erdröhnen, /
der Höchste ließ seine Stimme erschallen:
Hagel und feurige Kohlen.15Da schoss er seine Pfeile und streute sie,
er schleuderte Blitze und jagte sie dahin.*16Da wurden sichtbar die Tiefen des Wassers,
die Grundfesten der Erde wurden entblößt vor deinem Drohen, HERR,
vor dem Schnauben deines zornigen Atems.17Er griff aus der Höhe herab und fasste mich,
zog mich heraus aus gewaltigen Wassern.18Er entriss mich meinem mächtigen Feind
und meinen Hassern, denn sie waren stärker als ich.19Sie überfielen mich am Tag meines Unheils,
doch der HERR wurde mir zur Stütze.20Er führte mich hinaus ins Weite,
er befreite mich, denn er hatte an mir Gefallen.21Der HERR handelte gut an mir nach meiner Gerechtigkeit,
vergalt mir nach der Reinheit meiner Hände.22Denn ich hielt mich an die Wege des HERRN
und fiel nicht ruchlos ab von meinem Gott.23Ja, ich habe alle seine Entscheide vor mir,
weise seine Satzungen nicht von mir ab.24Ich war vor ihm ohne Makel,
ich nahm mich in Acht vor meiner Sünde.25Darum hat der HERR mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit,
nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen.26Gegen den Treuen zeigst du dich treu,
lauter handelst du am Lauteren.27Gegen den Reinen zeigst du dich rein,
doch falsch gegen den Falschen.28Ja, du rettest das elende Volk,
doch die Blicke der Stolzen zwingst du nieder.29Ja, du lässt meine Leuchte erstrahlen,
der HERR, mein Gott, macht meine Finsternis hell.30Ja, mit dir überrenne ich Scharen,
mit meinem Gott überspringe ich Mauern.31Gott, sein Weg ist lauter, /
das Wort des HERRN ist im Feuer geläutert.
Ein Schild ist er für alle, die sich bei ihm bergen.32Denn wer ist Gott außer dem HERRN,
wer ist ein Fels, wenn nicht unser Gott?33Gott hat mich mit Kraft umgürtet
und vollkommen machte er meinen Weg.34Schnell wie Hirschkühe ließ er mich springen,
auf Höhen hat er mich hingestellt.*35Er lehrte meine Hände zu kämpfen,
meine Arme, den ehernen Bogen zu spannen.36Du gabst mir deine Rettung zum Schild,
deine Rechte stützte mich; /
deine Zuneigung machte mich groß.37Du schufst weiten Raum meinen Schritten,
meine Knöchel wankten nicht.38Ich verfolge meine Feinde und hole sie ein,
ich kehre nicht um, bis sie vernichtet sind.39Ich schlage sie nieder; /
sie können nicht mehr aufstehen,
sie fallen und liegen unter meinen Füßen.40Du hast mich zum Kampf mit Kraft umgürtet,
hast in die Knie gezwungen, die gegen mich aufstehn.41Den Nacken meiner Feinde gabst du mir preis,
ich konnte die vernichten, die mich hassen.42Sie schreien, doch da ist kein Retter,
zum HERRN, doch er gab keine Antwort.43Ich zermalme sie zu Staub vor dem Wind,
schütte sie auf die Straße wie Unrat.44Du rettest mich vor Anfeindungen des Volks, /
du machst mich zum Haupt über Nationen,
ein Volk, das ich früher nicht kannte, wird mir dienen.45Sobald ihr Ohr hört, sind sie mir gehorsam,
mir schmeicheln die Söhne der Fremde.46Den Söhnen der Fremde schwindet die Kraft,
sie kommen zitternd aus ihren Burgen hervor.47Es lebt der HERR, gepriesen sei mein Fels.
Der Gott meiner Rettung sei hoch erhoben.48Gott, der mir Vergeltung verschaffte,
er unterwarf mir Völker.49Du rettest mich vor meinen zornigen Feinden, /
du erhöhst mich über die, die gegen mich aufstehen,
du entreißt mich dem Mann der Gewalt.50Darum will ich dir danken, HERR, inmitten der Nationen,
ich will deinem Namen singen und spielen.51Seinem König verleiht er große Hilfe, /
Huld erweist er seinem Gesalbten,
David und seinem Stamm auf ewig.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.