Sprüche 9 | Český ekumenický překlad

— Moudrost a Hloupost

1 Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.

2 Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.

3 Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:

4 „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

5 „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,

6 nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“

7 Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.

9 Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.

10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

11 Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.

12 Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.

13 Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.

14 Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,

15 a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:

16 „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve:

17 „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“

18 Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

© 2001 Česká biblická společnost

Bible, překlad 21. století

Hostina moudrosti a tuposti

1 Moudrost si vystavěla dům, sedm tesaných sloupů vztyčila.

2 Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl.

3 Děvečky vyslala a volá na městských výšinách:

4 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:

5 „Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila.

6 Opusťte hloupost a konečně žijte, cestou rozumnosti se vydejte!“

7 Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku, kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.

8 Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl; pokárej moudrého – bude tě milovat.

9 Poděl se s moudrým a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a bude znalejší.

10 Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu, v poznání Svatého je rozumnost.

11 Takto* se tvé dny rozmnoží, léta života ti přibudou.

12 Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti, jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

13 Paní Tupost dělá veliký povyk, je hloupost sama, neví vůbec nic.

14 U dveří svého domu vysedává, na křesle na městských výšinách.

15 Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou, kdo po svých stezkách přímě kráčejí:

16 „Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“ Všechny nerozumné vyzývá:

17 „Kradená voda je tak sladká, zakázaný pokrm tolik příjemný!“

18 Netuší hňup, že podsvětí jej čeká: v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28