1 Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.2 Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!3 Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.4 Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.6 A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
— Vyslání Dvanácti
7 Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.8 Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;9 aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.10 A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.11 A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“12 I vyšli a volali k pokání;13 vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
— Smrt Jana Křtitele
14 Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“15 Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“16 Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“ 17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,18 a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.21 Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.22 Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“23 Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“24 Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“25 Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“26 Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.27 Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři28 a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.29 Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.
— Nasycení pěti tisíců
30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.31 Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.33 Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.34 Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem. 35 Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdě.36 Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu.“37 Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“38 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“39 Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.40 Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti.41 Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.42 A jedli všichni a nasytili se;43 a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.44 Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
— Ježíš kráčí po moři
45 Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.46 Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.47 A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.48 Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.49 Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;50 všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“51 Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.52 Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.
— Uzdravování u Genezaretu
53 Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.54 Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali,55 zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je.56 A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Bible, překlad 21. století
Prorok beze cti
1Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.2Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?3Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.4Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“5A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.6Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
Nic si s sebou neberte
7Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy8a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;9ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.10„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete.11Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“12A tak šli a vyzývali lidi k pokání.13Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
Smrt Jana Křtitele
14Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes.* Říkalo se:* „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“15Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“16Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“17Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.18Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“19Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.20Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.21Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.22Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“23Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“24Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.25A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“26Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.27Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení28a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.29Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
Pět chlebů a dvě ryby
30Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.31Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.32Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.33Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.34Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.35Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.36„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“37Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů* a dát jim najíst?“ namítli.38„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“39Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.40Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,41vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,42a tak se všichni najedli do sytosti.43Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.44A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
To jsem já!
45Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.46A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.47Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.48Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním* se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.49Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.50Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“51Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.52Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.53A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.54Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.55Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.56Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.