1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.5 Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,9 vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.12 Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
— Zjevení na cestě do Emaus
13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku.18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“19 On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“25 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.29 Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi.30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.34 Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
— Zjevení v Jeruzalémě
36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.38 Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“42 Podali mu kus pečené ryby.43 Vzal si a pojedl před nimi.44 Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48 Vy jste toho svědky.49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
— Nanebevstoupení
50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,53 byli stále v chrámě a chválili Boha.
Bible, překlad 21. století
Není tu, vstal!
1Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.2Našly však kámen odvalený od hrobu,3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:7‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“*8Tehdy si vzpomněly na jeho slova,9a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.10Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.12Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,*14a povídali si o všem, co se stalo.15Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.16Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“19„O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.20Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.21My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.29Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,34jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“35Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.41Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“42Podali mu tedy kus pečené ryby,43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.46Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.47Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.48Vy jste toho svědkové.49Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,51a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.53Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.