1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.
— Zkoušky a pokušení
2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků. 5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. 9 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení10 a bohatý ať myslí na své ponížení – vždyť pomine jako květ trávy:11 vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své. 12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.14 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. 16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří!17 ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
— Slyšení a činění
19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. 26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
Bible, překlad 21. století
1Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.
Zkoušky a pokušení
2Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek.3Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost.4Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.5Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad!6Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.7Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –8člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.9Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení10a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.11Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.12Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá vavřín života, který Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.13Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší.14Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.15Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.16Nepleťte se, milovaní bratři!17Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.18Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.
Ryzí zbožnost
19Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.20Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.21Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.22Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!23Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle,24ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal.25Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.26Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.27Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.