1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. 3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. 4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno; 5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. 6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? 7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není. 8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl? 9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
— Skrytost zítřka
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. 11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? 12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Bible, překlad 21. století
Duše zůstává hladová
1Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:2Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!3Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!4Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,5nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.6Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?7Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.8Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?9Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.10Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.11Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?12Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.