1 Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele. 2 Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí. 3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.
— Práce
4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. 5 Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. 6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.
— Samota
7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé. 8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota. 9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. 10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. 11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
— Vláda a moudrost
13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. 14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království. 15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm. 16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
— Ve svatyni
17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
Bible, překlad 21. století
Závidím mrtvým
1Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!2Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.3Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!4Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!5Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.6Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!
Dvěma je lépe
7Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:8Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.9Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:10Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!11Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?12Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!13Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.14Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.15Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.16Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.
Nespěchej mluvit
17Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.