1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; 5 je čas kameny rozhazovati čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
— Dílo lidské a dílo Boží
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. 14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. 15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
— Člověk a zvíře
16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. 17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná. 18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. 20 Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. 21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi? 22 Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?
Bible, překlad 21. století
Vše má svůj čas
1Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:2Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,3čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,4čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,5čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,6čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,7čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,8čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.9Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?10Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.11On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.12Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.13Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!14Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.15Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.
Z prachu do prachu
16A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.17Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.18Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.19Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!20Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.21Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?22Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.