Hiob 38 | Český ekumenický překlad

Bůh promluvil - PRVNÍ ŘEČ BOŽÍ - — Pán země i moře

1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:

2 „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?

3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.

4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.

5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?

6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,

7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?

8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,

9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,

10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata

11 a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘

12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,

13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?

14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.

15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.

16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?

17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?

18 Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.

— Pán vod i hvězd

19 Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?

20 Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?

21 Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?

22 Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,

23 které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?

24 Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?

25 Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,

26 aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,

27 aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?

28 Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?

29 Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?

30 Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.

31 Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?

32 Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?

33 Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?

34 Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?

35 Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘?

36 Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum?

37 Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,

38 když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?

— Pán zvěře i ptactva

39 Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,

40 když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?

41 Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?

© 2001 Česká biblická společnost

Bible, překlad 21. století

Kdo to zatemňuje mé záměry?

1 Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:

2 „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?

3 Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš:

4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš.

5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil?

6 Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný,

7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové* jásali radostí?

8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,

9 když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek,

10 když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře

11 a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?

12 Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence,

13 aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?

14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami.

15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí.

16 Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti?

17 Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty?

18 Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš!

19 Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota?

20 Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova?

21 Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná!

22 Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují,

23 které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení?

24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi?

25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový,

26 aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí,

27 aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit?

28 Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje?

29 Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské,

30 když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne?

31 Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás?

32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata?

33 Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?

34 Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila?

35 Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘?

36 Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta?

37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat,

38 když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách?

39 Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit,

40 když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají?

41 Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst?

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28