Hiob 16 | Český ekumenický překlad Bible, překlad 21. století

✕

Anmelden
... und alle Funktionen nutzen!
Hiob 16 | Český ekumenický překlad

DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA ELÍFAZOVI - — Terčem Boha i lidí

1 Jób na to odpověděl: 2 „Slyšel jsem už mnoho podobného, těšíte mě všichni jen trápením. 3 Kdypak skončí to mluvení do větru? Co tě rozjitřuje, že tak odpovídáš? 4 Také bych mohl mluvit jako vy, kdybyste vy byli na mém místě, ohánět se proti vám slovy, potřásat nad vámi hlavou. 5 Já bych vám však svými ústy dodával odvahu, svými rty bych šetrně projevil soustrast. 6 Promluvím-li, nezůstanu ušetřen bolesti, když od toho upustím, co ztratím? 7 Naplňuje mě teď, Bože, malomyslností, že jsi zpustošil celou mou pospolitost. 8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje. 9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak. 10 Dokořán na mě otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. 11 Bůh mě dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků. 12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem. 13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem. 14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr. 15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil. 16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti, 17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí. 18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu !

— Svědek v nebesích i ručitel

19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách. 20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu. 21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním. 22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Bible, překlad 21. století

Udělal si ze mě terč

1 Job na to řekl: 2 „Už jsem těch věcí slyšel přespříliš – jako těšitelé jste ukrutní! 3 Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘ Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘ 4 I já bych uměl mluvit jako vy, kdybyste na mém místě usedli. Svými řečmi bych vás uměl zahrnout, potřásat nad vámi hlavou svou. 5 Svými ústy bych vás ale povzbudil, slova mých rtů by byla útěchou. 6 Mluvím-li, má bolest se nemírní, mlčím-li, v čem se mi uleví? 7 Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil. Zničils mě i mé nejbližší! 8 Vrásky na mém těle svědčí proti mně, má vyhublost vstává a obviňuje mě. 9 Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě, můj sok proti mně zuby skřípe, probodává mě pohledem. 10 Kdekdo si na mě ústa otevře, s posměchem bijí mě do tváře, všichni se srotili proti mně. 11 Bůh mě dal napospas ničemům, předhodil mě zlosynům. 12 Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil, chytil mě za krk a bil a bil! Udělal si ze mě terč, 13 zasypává mě deštěm střel. Bez milosti mě seká do slabin, mou žluč nechá stříkat po zemi. 14 Dává mi jeden úder za druhým, vrhá se na mě jako válečník. 15 Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem, svým čelem ryji zem. 16 Tvář mi od pláče opuchla, stín smrti mi leží na víčkách. 17 Já přece nemám na rukou násilí, má modlitba je bez poskvrny! 18 Země, nepřikrývej moji krev, můj křik ať odpočinku nedojde! 19 Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce. 20 Když se mi vysmívají přátelé, k Bohu přes slzy dívám se. 21 Kéž by se člověk mohl s Bohem přít, jako se přou lidé s přáteli! 22 Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.