Hiob 13 | Český ekumenický překlad Bible, překlad 21. století

Hiob 13 | Český ekumenický překlad

— Obvinění přátel ze lži

1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.

— Jób se chce odpovídat před Bohem

13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Bible, překlad 21. století
1 To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal. 2 Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi. 3 Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při. 4 Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři. 5 Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti! 6 Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem. 7 To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně? 8 Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu? 9 Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka? 10 Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá? 11 Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs? 12 Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná! 13 Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát. 14 Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit? 15 I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit. 16 Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník! 17 Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní. 18 Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný. 19 Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí! 20 Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím: 21 Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami. 22 Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš. 23 Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích! 24 Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš? 25 List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát, 26 že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš? 27 Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty! 28 Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.