Psalm 88 | Český ekumenický překlad Bible, překlad 21. století

Psalm 88 | Český ekumenický překlad

HOSPODINE, BOŽE, MÁ SPÁSO

1 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského. 2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím; 3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování! 4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. 5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. 6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. 7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. 8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. -Sela- 9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska. 10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně. 11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? -Sela- 12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy? 13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění? 14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě. 15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš? 16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady. 17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely, 18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují. 19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!
Bible, překlad 21. století
1 Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci. Poučná píseň Hemana Ezrachejského. 2 Hospodine, Bože mé spásy, ve dne i v noci před tebou běduji. 3 Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři, nakloň své ucho k mému úpění! 4 Duši mám plnou trápení, můj život se k hrobu nachýlil. 5 Už patřím k těm, kdo do jámy klesají, jsem jako bojovník síly zbavený! 6 Zanechali mě mezi mrtvými, jsem jako mrtvoly v hrobě ležící, na něž si nevzpomeneš nikdy víc – od tvojí ruky jsou vzdáleni! 7 Shodils mě do jámy nejhlubší, do nejtemnější propasti. 8 Dolehlo na mě tvé zuření, svými vlnami jsi mě porazil! séla 9 Přátele ode mě zahnal jsi, způsobils, že si mě oškliví. Nemohu uniknout ze svého sevření, 10 oči mi hasnou trápením! Volám tě, Hospodine, každý den, k tobě vztahuji ruce své. 11 Budeš snad konat divy pro mrtvé? Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla 12 Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě a o tvé věrnosti v záhubě? 13 Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek? 14 Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám, naproti jde ti má ranní modlitba. 15 Proč jen mě, Hospodine, odmítáš, proč skrýváš přede mnou svoji tvář? 16 Ztrápený jsem, umírám od mládí; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný. 17 Tvůj prudký hněv se přese mě valí, zdrcen jsem tvými hrůzami! 18 Pořád mě obkličují jako voda, zaplavují mě ze všech stran. 19 Přátele i známé jsi ode mě zahnal, mým společníkem je temnota!