Psalm 38 | Český ekumenický překlad Bible, překlad 21. století

Psalm 38 | Český ekumenický překlad

NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM ROZLÍCENÍ

1 ŽalmDavidův, k připamatování. 2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, 3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. 4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. 5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. 6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. 7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. 8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. 9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. 10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. 11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. 12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. 13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. 14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. 15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, 16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! 17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. 18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. 19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. 20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. 21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. 22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, 23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Bible, překlad 21. století
1 Památeční žalm Davidův. 2 Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti, ve svém rozzuření mě nekárej! 3 Vždyť už jsem probodán tvými šípy, tvá ruka drtí mě! 4 Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj. 5 Má provinění mi nad hlavu rostou, těžší, než unesu, je jejich břemeno! 6 Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo, rány, jež páchnou a mokvají. 7 Shrbený jsem, plížím se tak nízko, celý den v zármutku se potácím. 8 Mé slabiny jsou v jednom ohni, jediné zdravé místo mi v těle nezbylo. 9 Bezmocný jsem a tolik zdrcen, úzkostí sténám, křičím ze srdce! 10 Ty, Pane, víš o každé mé touze, můj nářek před tebou není utajen. 11 Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští. 12 Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí. 13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den. 14 Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít. 15 Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy. 16 V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš! 17 Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním! 18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí, 19 vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích! 20 Mých bezdůvodných* soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel. 21 Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní, obviňují mě, když dobra držím se! 22 Neopouštěj mě, Hospodine, nevzdaluj se mi, Bože můj! 23 Pospěš mi na pomoc, Pane – má záchrano!