— Abšalómovo spiknutí - Davidův syn, jenž si vypočítavě získal oblibu u lidu, dává se v Chebrónu provolat králem.
1 Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.2 Abšalóm za časného jitra stával při cestě u brány. Každého muže, který měl spor a přicházel ke králi k soudu, si Abšalóm zavolal a vyptával se: „Z kterého jsi města?“ Když odpověděl: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene,“3 Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení.“4 A Abšalóm dodával: „Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“5 Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil.6 Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů. 7 Když Abšalóm dovršil čtyřicet let, řekl králi: „Dovol mi jít do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu.8 Tvůj služebník totiž, když bydlel v Gešúru v Aramu, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“9Král mu řekl: „Jdi v pokoji!“ A on hned odešel do Chebrónu.10 Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem!“11S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili.12 Abšalóm též poslal pro Achítofela Gíloského, rádce Davidova, do jeho města Gíla, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Abšalómem šlo stále více lidu.
DAVIDOVO KRALOVÁNÍ OHROŽENO - — Davidův útěk z Jeruzaléma - Král prchá z města v doprovodu věrných; Sádoka a Chúšaje však posílá zpět s tajným posláním.
13 K Davidovi přišel muž se zprávou: „Izraelští muži stojí za Abšalómem.“14 Tu řekl David všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Ihned prchněme, jinak nebudeme moci před Abšalómem uniknout. Pospěšte s odchodem, aby si nepospíšil on a nedostihl nás, aby na nás neuvedl to nejhorší a město nevybil ostřím meče.“15 Královi služebníci králi odvětili: „Ať král, náš pán, rozhodne jakkoli, my jsme jeho otroky.“16 Král tedy vyšel a celý jeho dům ho následoval. Král zanechal jen deset ženin, aby střežily dům.17 Král vyšel a všechen lid ho následoval; zastavili se u posledního domu.18 Všichni jeho služebníci přecházeli kolem něho, též všichni Keretejci a všichni Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří za ním přišli pěšky z Gatu, přecházeli před králem. 19 Král oslovil Itaje Gatského: „Proč jdeš s námi i ty? Vrať se a zůstaň s králem. Jsi přece cizinec, vyhoštěný ze svého domova.20 Včera jsi přišel a dnes bych měl chtít, abys jako štvanec šel s námi? Já jdu, protože jít musím, ty však se vrať se svými bratry zpátky. Milosrdenství a věrnost buď s tebou.“21 Avšak Itaj králi odpověděl: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ je král, můj pán, kdekoli bude král, můj pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i jeho otrok.“22 David tedy Itajovi odvětil: „Pojď, přejdi potok.“ I přešel Itaj Gatský a všichni jeho muži a všechny děti, které byly s ním.23 Celá země hlasitě plakala, když všechen ten lid přecházel. I král přešel Kidrónský úval a všechen ten lid se ubíral cestou do pouště.24 A hle, i Sádok a všichni lévijci s ním nesli schránu Boží smlouvy. Postavili Boží schránu a Ebjátar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. 25 Potom král Sádokovi nařídil: „Dones Boží schránu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek.26 Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi,‘ ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“27 Dále král knězi Sádokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achímaasem a s Jónatanem, synem Ebjátarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi.28 Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“29 Sádok a Ebjátar donesli tedy Boží schránu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.30 David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal. 31 David dostal zprávu: „Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem.“ David pravil: „Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit!“32 Když přišel David na vrchol, aby se tam klaněl Bohu, hle, vyšel mu vstříc Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a hlínou na hlavě.33 David mu řekl: „Půjdeš-li dál, budeš mi břemenem.34Vrátíš-li se do města a řekneš Abšalómovi: ‚Králi, jsem tvým služebníkem; dříve jsem byl služebníkem tvého otce, nyní budu služebníkem tvým,‘ překazíš to, k čemu bude Achítofel radit.35 Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. O každém slovu z královského domu, které uslyšíš, podáš zprávu kněžím Sádokovi a Ebjátarovi.36A jsou tam s nimi jejich dva synové, Achímaas Sádokův a Jónatan Ebjátarův. Po nich mi vzkážete každé slovo, které uslyšíte.“37Davidův přítel Chúšaj vstoupil tedy do města. Také Abšalóm vstoupil do Jeruzaléma.
Bible, překlad 21. století
1Abšalom si později opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.2Od časného rána stával u cesty vedle brány. Zavolal si každého, kdo chtěl přednést králi nějakou věc k rozsouzení. „Z kteréhopak jsi města?“ ptal se. Odpovídali mu: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene.“3Abšalom pak říkal: „Víš, tvá žádost je správná a oprávněná, ale u krále se žádného vyslyšení nedočkáš.4Kdybych tak byl soudcem v této zemi já!“ dodával. „Pak by každý mohl přijít se svým sporem nebo žalobou za mnou a já bych mu zjednal právo.“5A když k němu někdo přistoupil, aby se mu poklonil, Abšalom k němu vztáhl ruku, objal ho a políbil.6Takovým způsobem se choval ke všem Izraelcům, kteří chodili hledat zastání u krále. Tak si získal srdce Izraelců.7Po čtyřech* letech pak Abšalom řekl králi: „Dovol mi prosím jít do Hebronu splnit slib, který jsem dal Hospodinu.8Když jsem totiž bydlel v aramejském Gešuru, složil jsem tento slib: ‚Jestli mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.‘“9Král mu odpověděl: „Jdi v pokoji,“ a tak se Abšalom vypravil do Hebronu.10Po všech izraelských kmenech ale rozeslal tajné posly se vzkazem: „Jakmile uslyšíte troubení rohu, zvolejte: ‚Abšalom se v Hebronu stal králem!‘“11S Abšalomem odešlo z Jeruzaléma dvě stě mužů (byli ovšem pozváni, a tak šli bezelstně s ním, protože nic netušili).12Když se Abšalom chystal přinášet oběti, poslal také pro Davidova rádce Achitofela Gilonského, aby přišel ze svého města Gilo. Spiknutí narůstalo a s Abšalomem bylo stále více lidu.
David na útěku
13K Davidovi pak dorazil posel se zprávou: „Srdce Izraelců je s Abšalomem.“14David řekl všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Musíme ihned utéct! Abšalom by nás už vyváznout nenechal. Pojďme rychle, jinak nás brzy přepadne, udělá nám to nejhorší a město vybije mečem.“15„Jsme ti k službám,“ odpověděli královi služebníci, „uděláme, cokoli náš pán a král rozhodne.“16A tak král odešel, následován celým svým dvorem. Zanechal tam jen deset konkubín, aby se staraly o dům.17Když král s celým tím zástupem odcházel, zastavili se u posledního domu.18Všichni jeho služebníci procházeli kolem něj – všichni Kréťané a Pléťané i všech šest set mužů, kteří ho následovali z Gatu – ti všichni procházeli před králem.19Tehdy král řekl Itajovi Gatskému: „Proč bys odcházel s námi? Vrať se a zůstaň u nového krále. Jsi přece cizinec, který už opustil svou vlast.20Jako bys přišel teprve včera, a dnes bych tě měl zase vláčet s námi někam dál? Já půjdu, kam jen to půjde. Ty se ale i se svými bratry vrať. Kéž ti Hospodin projeví* milosrdenství a věrnost.“21Itaj ale králi namítl: „Jakože je živ Hospodin a živ je můj pán a král – kdekoli bude můj královský pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i tvůj služebník.“22David na to Itajovi řekl: „Pojď, pokračuj tedy s námi.“ A tak Itaj Gatský se všemi svými muži i se všemi dětmi, které měli s sebou, pokračovali dál.23Celá země hlasitě plakala, když celý ten zástup procházel kolem. Král překročil potok Kidron a se všemi svými lidmi zamířil do pouště.24Vtom se objevil i Sádok a s ním všichni levité nesoucí Truhlu Boží smlouvy. Postavili Boží truhlu a nechali ji stát, dokud celý zástup neopustil město. Přišel tam i Abiatar.25Král ale Sádokovi řekl: „Vrať se s Boží truhlou do města. Najdu-li u Hospodina milost, přivede mě zpět a dovolí mi znovu spatřit Truhlu i jeho Příbytek.26Řekne-li však: ‚Nemám v tobě zalíbení‘ – zde jsem; ať se mnou naloží, jak bude chtít.“27Král ještě knězi Sádokovi řekl: „Dávej pozor. Vrať se s Abiatarem pokojně do města. Ať jsou s vámi také oba vaši synové – tvůj syn Achimaac a jeho syn Jonatan.28Počkám totiž v poušti naproti brodu, než od vás dostanu další zprávu.“29A tak Sádok s Abiatarem vrátili Boží truhlu do Jeruzaléma a zůstali tam.30David pak stoupal na Olivetskou horu a celou cestu plakal, hlavu zahalenou a bos. Také všichni, kdo byli s ním, si zahalili hlavu a celou cestu vzhůru plakali.31David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: „Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!“32Když David dorazil na vrchol hory, kde bylo zvykem klanět se Bohu, hle – naproti mu jde Chušaj Arkijský,* roucho roztržené a na hlavě hlínu.33David mu řekl: „Když půjdeš se mnou, budeš mi břemenem.34Když se ale vrátíš do města a řekneš Abšalomovi: ‚Jsem ti k službám, králi; dříve jsem sloužil tvému otci, teď ale budu sloužit tobě,‘ pak pro mě budeš moci mařit Achitofelovy rady.35Budou tam s tebou také kněží Sádok a Abiatar. Cokoli tedy na královském dvoře uslyšíš, to oznámíš kněžím Sádokovi a Abiatarovi.36Jsou tam s nimi i jejich dva synové, Achimaac Sádokův a Jonatan Abiatarův. Po nich mi vzkážete, cokoli se dozvíte.“37Davidův důvěrník Chušaj tedy odešel do města, právě když do Jeruzaléma vstupoval Abšalom.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.