Klagelieder 3 | Bible Kralická

1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;

32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Public Domain

Český ekumenický překlad

Pěvec líčí svůj úděl i naději jako příklad jediné naděje pro zpustošené město a těžce zkoušený lid.

1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.

2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.

3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne. (Bét)

4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.

5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.

6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé. (Gimel)

7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.

8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.

9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil. (Dálet)

10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.

11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.

12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů. (Hé)

13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.

14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.

15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem. (Vav)

16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.

17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.

18 Proto jsem řekl: „Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“ (Zajin)

19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.

20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.

21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám (Chet)

22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.

23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.

24 „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám. (Tet)

25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.

26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.

27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. (Jod)

28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.

29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.

30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. (Kaf)

31 Neboť Panovník navěky nezavrhne.

32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.

33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. (Lámed)

34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,

35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,

36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? (Mém)

37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?

38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?

39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy. (Nún)

40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.

41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.

42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil. (Sámek)

43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.

44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.

45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů. (Pé)

46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.

47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.

48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu. (Ajin)

49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,

50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.

51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města. (Çáde)

52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.

53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.

54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: „Jsem ztracen.“ (Kóf)

55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.

56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.

57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ (Réš)

58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.

59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.

60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. (Šín)

61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,

62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.

63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. (Táv)

64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.

65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.

66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine. (Álef)

© 2001 Česká biblická společnost