Markus 8 | Bible Kralická

1 V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: 2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. 3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. 4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? 5 I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm. 6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. 7 A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. 8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. 9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je. 10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. 11 I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. 12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. 13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře. 14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. 15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. 16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. 17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše? 18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, 19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. 20 A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. 21 I řekl jim: Kterakž tedy ještě nerozumíte? 22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. 23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. 24 A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. 25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky. 26 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka co o tom prav. 27 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? 28 Kteřížto odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. 29 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. 30 I přikázal jim, aby toho o něm žádnému nepravili. 31 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. 32 Zjevně to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. 33 Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. 34 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. 35 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. 36 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? 37 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? 38 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.

Český ekumenický překlad

— Nasycení čtyř tisíců

1 Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim: 2 „Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. 3 Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ 4 Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“ 5 Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“ 6 Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu. 7 Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali. 8 I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. 9 Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil. 10 Hned nato vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do končin dalmanutských.

— Farizeové žádají znamení

11 Přišli farizeové a začali se s ním přít; žádali na něm znamení z nebe a tak ho pokoušeli. 12 V duchu si povzdechl a řekl: „Proč toto pokolení žádá znamení? Amen, pravím vám, tomuhle pokolení nebude dáno žádné znamení.“ 13 Odešel od nich, vstoupil opět na loď a odjel na druhý břeh.

— Varování před kvasem farizeů

14 Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb. 15 Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ 16 I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. 17 Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? 18 Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte! Nepamatujete se, 19 když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“ 20 „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ 21 Řekl jim: „Ještě nechápete?“

— Uzdravení slepého v Betsaidě

22 Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. 23 I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ 24 On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ 25 Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. 26 Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

— Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy

27 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ 28 Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ 29 Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ 30 I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.

— První předpověď utrpení

31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. 32 A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. 33 On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“

— Následování

34 Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. 35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. 36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? 37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? 38 Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“

Markus 8 | Bible Kralická Český ekumenický překlad