3.Mose 24 | Bible Kralická

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.

3 Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.

4 Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.

5 A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.

6 A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.

7 Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.

8 Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.

9 I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.

10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.

11 I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)

12 A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.

13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

14 Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.

15 Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.

16 Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.

17 Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.

18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.

19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:

20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.

21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.

22 Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

23 Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

Public Domain

Český ekumenický překlad

DOPLŇKOVÁ USTANOVENÍ - — Služba při svícnu a stolu - Ve svatyni má svítit stále světlo, na stůl se má každý týden klást dvanáct chlebů.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2 „Přikaž Izraelcům, ať ti přinesou pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení, aby mohl být každodenně zapalován kahan.

3 Vně, před oponou svědectví, ve stanu setkávání jej bude Áron každodenně obsluhovat od večera do rána před Hospodinem. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení.

4 Na svícnu z čistého zlata bude každodenně před Hospodinem obsluhovat kahánky.

5 Vezmeš bílou mouku a upečeš z ní dvanáct bochníků: každý bochník bude ze dvou desetin éfy.

6 Položíš je před Hospodinem na stůl z čistého zlata do dvou sloupců, šest do sloupce.

7 Na každý sloupec dáš čisté kadidlo; bude při chlebu na připomínku jako ohnivá oběť pro Hospodina.

8 Ať je Áron před Hospodinem uspořádá vždycky v den odpočinku, a to ustavičně. To bude mezi Izraelci platit jako smlouva věčná.

9 Budou patřit Áronovi a jeho synům, kteří je budou jíst na svatém místě; je to pro něho velesvaté, podíl z ohnivých obětí Hospodinových. To je provždy platné nařízení.“

— Tresty smrti za rouhání aj. - Svatost Božího lidu vyžaduje nesmlouvavé zavržení rouhačů a vrahů.

10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem.

11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova.

12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst.

13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

14 „Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje.

15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu.

16 Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu.

17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít.

18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus.

19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil:

20 zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu.

21 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře.

22 Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

23 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

© 2001 Česká biblická společnost