Hiob 9 | Bible Kralická

1 Odpověděv pak Job, řekl:

2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Public Domain

Český ekumenický překlad

JÓB ODPOVÍDÁ BILDADOVI - — Boží svrchovanost

1 Jób na to odpověděl:

2 „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?

3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.

4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;

6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.

7 Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,

8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,

9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.

10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.

12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘

13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

— Beznadějná pře

14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?

15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.

16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.

17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,

18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.

19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?

20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.

21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.

22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.

24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?

— Nemožnost očisty

25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,

26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,

28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.

29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?

30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,

31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.

32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.

33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.

34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.

© 2001 Česká biblická společnost