Hiob 4 | Bible Kralická

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Public Domain

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Připomínka Jóbovy zbožnosti

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

2 „Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?

3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,

4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.

5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.

6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?

7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?

8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.

9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.

10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.

11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.

— Noční vidění

12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;

13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,

14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,

15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.

16 Stanul – ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:

17 ‚Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?‘

18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,

19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.

20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.

21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.

© 2001 Česká biblická společnost