Hiob 35 | Bible Kralická

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

Public Domain

Český ekumenický překlad

TŘETÍ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Vyvýšenost Boží

1 Na to navázal Elíhú slovy:

2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘

3 Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘

4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou.

6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš?

7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky?

8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.

— Mlčení Boží

9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných,

10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat,

11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘

12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných.

13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne,

14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej!

15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost,

16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“

© 2001 Česká biblická společnost