Hiob 27 | Bible Kralická

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Public Domain

Český ekumenický překlad

— Jób ujišťuje svou nevinou

1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:

2 „Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.

3 Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,

4 mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.

5 Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,

6 setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.

7 Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.

8 Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?

9 Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?

10 Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?

— Jób varuje přátele

11 Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.

12 Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?

13 Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:

14 Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;

15 ty, co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.

16 Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,

17 co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.

18 Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.

19 Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.

20 Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,

21 odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.

22 Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.

23 Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“

© 2001 Česká biblická společnost