Hiob 19 | Bible Kralická

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Public Domain

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Jóba opustili i nejbližší

1 Jób na to odpověděl:

2 „Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?

3 Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?

4 I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.

5 Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?

6 Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť.

7 Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není.

8 Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem.

9 Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.

10 Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom.

11 Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.

12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.

13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,

14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.

15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.

16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.

17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.

18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,

19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády.

20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.

21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.

22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?

— Vykupitel je živ

23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis

24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!

25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.

26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,

27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.

28 Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘ Ve mně prý je příčina všeho.

29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného.“

© 2001 Česká biblická společnost