Hiob 12 | Bible Kralická

1 Odpověděv pak Job, řekl:

2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

Public Domain

Český ekumenický překlad

JÓB ODPOVÍDÁ SÓFAROVI - — Jób odmítá Sófarovy řeči

1 Jób na to odpověděl:

2 „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!

3 Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?

4 Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.

5 Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!

6 Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.

7 Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,

8 poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.

9 Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila

10 a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.

11 Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?

12 Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?

— U Boha je všechna moc

13 Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.

14 Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.

15 Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.

16 U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.

17 Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,

18 pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,

19 kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,

20 odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,

21 opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,

22 odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co jev šeru smrti,

23 pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,

24 bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,

25 aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.

© 2001 Česká biblická společnost