Hiob 11 | Bible Kralická

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Public Domain

Český ekumenický překlad

PRVNÍ ŘEČ SÓFAROVA - — Chvála Boží moudrosti

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:

2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu?

3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí?

4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘

5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě,

6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti.

7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného,

8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš?

9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.

10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí?

11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není.

12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?

— Vyhlídka na nový život

13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu,

14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost,

15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně,

16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.

17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro.

18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí.

19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí,

20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“

© 2001 Česká biblická společnost