Psalm 88 | Bible Kralická

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, BOŽE, MÁ SPÁSO

1 Žalmová píseň, pro Kórachovce. Pro předního zpěváka, pro zpěv při tanečním reji. Poučující, pro Hémana Ezrachejského.

2 Hospodine, Bože, má spáso, ve dne i v noci před tebou úpím;

3 kéž vstoupí moje modlitba k tobě, nakloň ucho k mému bědování!

4 Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život.

5 Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly.

6 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.

7 Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.

8 Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. -Sela-

9 Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.

10 Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

11 Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny a vzdají ti chválu? -Sela-

12 Což se o tvém milosrdenství vypráví v hrobě? O tvé věrnosti v říši zkázy?

13 Což jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost v zemi zapomnění?

14 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.

15 Hospodine, proč jsi na mě zanevřel a svou tvář přede mnou skrýváš?

16 Jsem ponížen a od mládí hynu, snáším tvé hrůzy, nevím si rady.

17 Přehnala se přese mne výheň tvého hněvu, děsuplné rány tvé mě umlčely,

18 ze všech stran se na mě denně hrnou jako vody, všechny najednou mě obkličují.

19 Přítele a druha jsi mi vzdálil, jenom temnoty se ke mně znají!

© 2001 Česká biblická společnost