Psalm 74 | Bible Kralická

1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Public Domain

Český ekumenický překlad

BOŽE, ZANEVŘEL JSI NA NÁS NATRVALO?

1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.

2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.

3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.

4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.

5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,

6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.

7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.

8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.

9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.

10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?

11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!

12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.

13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,

14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,

15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.

16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,

17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.

18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.

19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,

20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.

21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!

22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.

23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!

© 2001 Česká biblická společnost