Psalm 69 | Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.

2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

ZACHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE, VODY MI PRONIKLY K DUŠI

1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův.

2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!

3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.

4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.

5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.

6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.

7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!

8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.

9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,

10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.

11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.

12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem.

13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.

14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,

15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.

16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!

17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,

18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,

19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!

20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.

21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo.

22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.

23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.

24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.

25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.

26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.

27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.

28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.

29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.

30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.

31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.

32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.

33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci.

34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.

35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,

36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví.

37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

© 2001 Česká biblická společnost