Psalm 64 | Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

VYSLYŠ, BOŽE, MOJE LKÁNÍ

1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,

3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,

4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,

5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.

6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit?

7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“

8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.

9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.

10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.

11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

© 2001 Česká biblická společnost